Alexandr Mitrofanov: Pět Evropanů proti armádám ruských trollů

5. červen 2015

Český novinář Jakub Kalenský byl vybrán do nově formovaného týmu šéfky diplomacie EU Federicy Mogheriniové pro boj s ruskou propagandou jako jeden z pěti lidí z celé Unie.

Držel jsem Jakubovi palce a jsem rád, že máme v evropském týmu rusistu s novinářskými zkušenostmi a nelíčeným zájmem o věci, kterými se bude zabývat. Z Jakubových výstupů jsem vyvodil, že má realistickou představu o situaci na poli, na němž se bude válčit – ano, válčit, toto slovo volím záměrně – a udělá vše pro to, aby obstál.

Ale když – pokud vůbec ano, vzhledem k známému českému nezájmu o to, co se děje za humny – budeme hodnotit, jakých výsledků dosáhl tento tým a v něm český zástupce, nesmíme opomenout dva faktory.

Za prvé obrysy činnosti týmu nebude určovat výhradně česká představa zastoupená Jakubem Kalenským. A za druhé – a to především – musíme vědět, proti čemu a komu bude stát tato pětičlenná skupina.

Čtěte také

Pro zájemce by byla dobrá četba článku Agentura, který včera vyšel v The New York Times. Americký novinář Adrian Chen podrobně popisuje svou investigaci ohledně agentury trollů v Petrohradu. Je pozoruhodné, že The New York Times zveřejnily tento článek nejen v anglickém originálu, ale také v ruském překladu. Patrně v přesvědčení, že fakta, která odhaluje, nejsou v Rusku známá a dostupná.

To je pro západní přístup k informačnímu působení na ruskou společnost poměrně typické. Stejně tak je ovšem typická odezva, kterou zatím článek The New York Times vyvolal v Rusku. Upozorňují na něj pouze ti lidé, kteří se sami uvnitř země snaží o šíření takových informací, které oponují oficióznímu líčení Ruska a světa.

Novinář Jakub Kalenský

Jinými slovy jde o přesvědčování již dávno přesvědčených. Většina ostatních obyvatel Ruské federace je vůči injekcím pro nás zřejmých pravd velmi imunní.

„Nemůžeme ale jen sedět se založenýma rukama!“ odpověděl mi před pár dny na tuto námitku vysoký představitel ministerstva zahraničí významné země EU, který právě Rusko a Ukrajinu má pracovně na starosti. Jistě že nemůžeme.

Jenže křísit někdejší schémata západních rozhlasových stanic, které vyprávěly sovětskému lidu nejen o tom, jak se žije na Západě, ale také co se doopravdy děje na jejich dvorku a v jejich městě, by bylo pošetilé.

Západ v očích průměrného Rusa shodila divoká a drsná 90. léta, kdy obyčejný ruský člověk nežil, ale pouze přežíval – a toto se zakořenilo jako všeobecná představa o liberální demokracii. A k faktům o drsné realitě současného Ruska se každý v zemi dostane bez potíží, jen chtít.

Čtěte také

Proč by to ale Ivan Ivanovič Ivanov chtít měl? Aby se zas a znovu přesvědčoval, v jak divné a v podstatě hrozné zemi žije? Ano, je to tak – a co dál? Lepší pro psychiku jsou válečnické ódy režimu.

Jakub Kalenský měl ve svých představách důraz na práci s lidmi v EU, jejichž vědomí podemílá ruská propaganda. Snad tento aspekt jeho noví šéfové nepotlačí. Ale i kdyby byli maximálně vstřícní... Co udělá pět lidí s omezeným rozpočtem proti královsky financovaným tisícovým armádám kremelských trollů?

Autor je komentátorem deníku Právo.

autoři: ami , Alexandr Mitrofanov
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.