Alexandr Mitrofanov: Otevřená srdce Evropanů? Pohled zvenčí
Člověk neustále vstřebává podněty, které přináší uprchlická krize. Říká si, že by se měl snažit o pochopení i těch spoluobčanů, kteří se přes noc stali uzlíčky úzkosti, která je vytlačuje kamsi mimo lidskost.
Takže člověk zkoumá, hledá polehčující okolnosti, sepisuje důvody, proč je to často tak, jak je. A pak narazí na slova odjinud.
Profesor Andrej Zubov se podělil o poznatky z řeckého ostrova Samos. Vybírám podstatné.
„Stále vidím uprchlíky z Blízkého východu, Kurdy, Syřany. V přístavu uprchlíky rozmisťují, dávají jim oblečení, potraviny, pitnou vodu. Místní jim s radostí přinášejí všechno, co potřebují. Nikdo z uprchlíků nežebrá, nikdo se nechová agresivně. Je tady mnoho malých dětí s rodiči. Občas potkávám na nábřeží zamilované páry v objetí. Jsou veselí, mají radost, že válku nechali za sebou.
Během koupání v moři jsem se dal do řeči s mladým Kurdem. Mluvil dobrou angličtinou. Vyprávěl, že jejich vesnici u Mosulu vyvraždili teroristé, kteří neměli slitování ani se starými lidmi či dětmi. Říkal, že stále nedokáže uvěřit, že žije.
Když vidím tuto tragédii a poslouchám toto vyprávění, vybavuji si jinou tragédii, kterou prožíval náš národ již bezmála před sto lety, kdy stejně tak kvůli hrůzám bolševického režimu opustilo Rusko přes milión lidí. Většinou bez majetku, který museli nechat doma, zachraňovali holé životy ať už v Německu, ve Francii, v Československu, na Balkáně nebo v Číně. A to se tehdy svět měl podstatně hůře než nyní.
Přesto i tenkrát byli ruští uprchlíci přijati vřele. Dostali obydlí, obdrželi byť skromné, ale reálné příspěvky pro začátek, stany, léky, jídlo. Počínaje lety 1921 až 22 byly zahájeny pomocné programy, z nichž se stala nejznámější, i když nebyla jediná, Ruská pomocná akce v Československu iniciovaná T. G. Masarykem a Karlem Kramářem.
Uprchlíci byli zachráněni. Mnozí získali vzdělání, mnozí dokázali být nesmírně užiteční zemím, které jim poskytly útočiště. Tehdy si Evropané zřetelně pamatovali Kristova slova: „Byl jsem v cizině a přijali jste mne k sobě, nahý jsem byl, a přioděli jste mne, nemocen jsem byl, a ošetřovali jste mne. Co jste učinili jednomu z nejmenších těchto mých bratří, mně jste to učinili.“
Nyní opět nesou uprchlíkům z Blízkého východu jídlo, peníze a hračky lidé v Německu či v Řecku. Jedna za druhou, ač bez zvláštního nadšení, ale podle mravní povinnosti, otevírají evropské země své hranice desítkám tisíců poutníků. A někdy je vítají i s nadšením, s úsměvy, s potleskem a slzami radosti.
Otevřená srdce Evropanů, to je jejich vítězství, velké mravní vítězství v boji s věčným pokušitelem lidského rodu. Toto vítězství je nečekané v sobeckém světě Evropy a o to je krásnější. Dává podnět k novému důstojnému životu pro ty, kdož podali pomocnou ruku.“
Tolik profesor Zubov. A já teď přemýšlím o evropanství. O Masarykovi a Kramářovi s jejich Ruskou pomocnou akcí. O otevřených srdcích. A stydím se za mnohé, co se děje, byť se zdá, že osobně nemám za co.
Autor je komentátorem deníku Právo.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
