Alexandr Mitrofanov: O utečencích za božstvy

Utečenci mířili dvěma směry. Jedni zůstali doma a k volbám nešli. Mám na mysli občany, kteří mívali svou oblíbenou nebo aspoň tolerovanou stranu. Ta je však zklamala a už jí dát hlas nechtěli.

Druhý proud uprchlíků ale k volebním urnám aktivně šel. Jeho částečky se staly stavebními kameny úspěchu jiných politiků. V říjnových volbách pohnojily půdu, na níž vyrostly obrovské slunečnice hnutí ANO a skromnější, leč průbojné bodláky Úsvitu.

Je to zvláštní druh lidí, protože se příliš neprojevují. Například stoupenci Miloše Zemana byli jasní, dokud se nestal prezidentem na plný úvazek podle jeho vlastních představ. Žádná velká diskuse s nimi sice nikdy neběžela, nicméně svého oblíbence hájili všemi způsoby.

Buď chválili jeho inteligenci, zkušenosti a státnické vystupování, anebo s pěnou u pusy hanili jeho protivníky, především toho z druhého kola volby hlavy státu. Z jedné vody načisto setřeli každého, kdo se odvážil nahlas říci, že jejich král je nahý.

S voliči, kteří v minulých volbách podpořili Andreje Babiše, je to přece jen snazší než s těmi od Úsvitu. Moje zkušenost je omezená, ale jisté druhy postojů se i mně podařilo zaznamenat a utřídit.

Andreje Babiše volili lidé věřící. Prosím, aby to bylo chápáno v původním slova smyslu. Věřící je zde míněn jako člověk, který očekává, že vnější síla, jejíž možnosti převyšují jeho slabé dispozice mnohonásobně, zasáhne a stav věcí napraví.

S vírou náboženskou to má přinejmenším jeden styčný bod. Věřící předpokládá, že mocný nositel změn vládne tajemstvím, které mu bylo sděleno či přímo předáno jakousi nejvyšší bytostí, v důsledku čehož je onen zachránce schopen používat metody, které zde použity nikdy nebyly a které se zásadně liší, od běžných postupů dříve uplatněných v dotyčném odvětí. Jinak řečeno: Nejsme politici, makáme!

V současné době je víra v Babiše na vrcholu. Procesí se k němu nepořádají, naopak mezi stoupence vyjíždí sám. Jakmile se stane ministrem financí, tolik času mít nebude. Neměl by mít, když to chce dělat poctivě. A jako každá víra, bude i tato podrobena zkoušce.

S obdivovateli Tomia Okamury je to složitější. Podle všeho se vyskytují buď na jeho veřejných akcích, nebo na jeho virtuálním poli. Jsou záhadní. Potvrzuje to nedávný průzkum CVVM, v němž Okamura zvítězil co do důvěryhodnosti. Víc než čtyřicet procent podporovatelů zkoušek dětí na deviantnost a dalších podobných nápadů, to je buď nedorozumění, anebo velmi ponurá realita.

ČSSD a ODS by rády ty, kteří utekli k božstvům Babišovi či Okamurovi, jednou vrátily. Každý hlas se ve volbách počítá. Co když se ale mezitím tyto zavedené strany vzpamatují a budou se chovat tak, že je žádný babišovec nebo okamurovec nebude chtít volit, protože jsou slušné?

To by bylo! Jenže tato situace nejspíš nenastane.

Autor je komentátorem deníku Právo.