Alexandr Mitrofanov: Jsou po škole, ale nevědí, v čem žijí

Tedy ne že by váhali s vyjmenováváním pouček ekonomické vědy a dalších bodů, které jim uvízly v hlavě z přednášek jejich profesorů. Ale když se jich kupříkladu ptá, jaké jsou příčiny současné ekonomické krize Ruské federace, pohotově odpovídají, že tyto příčiny tkví v zavedení sankcí ze strany Evropské unie. Což o to, myslet si to člověk může. Jen to není pravda.

Pak se není co divit, když se v hlášeních podobných odborníků už z teritoria, do kterého byli vysláni, aby informovali politiky a další významné státní činitele doma, objevují věci, které na první pohled vypadají správně, ale jsou, jak se říkalo v jedné reklamě, nějaké divné. Při bližším zkoumání zjistíte, že akcenty jsou posunuty, důležitost se dává něčemu, co až tak důležité není, a hlavně – chybí kritický odstup.

Neplatí to samozřejmě obecně a není každé podobné hlášení pouze přibližným popisem dění. Zaujalo mě ale toto vyprávění právě proto, že s podobnými věcmi, i když mimo diplomatickou službu, se setkávám velmi často.

Jednou jsem si ale připadal mírně trapně. Stalo se to zhruba před čtrnácti dny v Jihlavě během besedy na tamním gymnáziu, kdy jsem měl před sebou asi 60 studentů vyšších ročníků. Zarazil jsem se totiž ve chvíli, kdy jsem chtěl vyslovit jméno Benito Mussolini.

Faraóni v současné politice

Studenti znají ginkgo bilobu, kapsle z ní často konzumují před náročnými zkouškami|foto: Fotobanka Pixabay

Tak jsem se raději zeptal, zda vědí, o koho se jedná. Řekli, že vědí, a paní profesorka se dokonce mírně, ale velice mírně urazila, že italský fašismus samozřejmě probírali. Byl jsem trochu za hlupáka, jenže jsem za něj byl docela rád.

Aspoň u těchto studentů je totiž naděje, že až vyrostou, nedoplní monotonní řady občanů, kterým je občas nutné buď vysvětlovat základní věci, anebo trhat z jejich hlav stereotypy, které tam jsou pevně zabetonovány.

Ta druhá činnost je opravdu sisyfovská. Není například na světě síla, která by byla schopna přesvědčit jednoho mého korespondenta, že v české Ústavě nestojí psáno, že hlavním politikem v zemi je prezident. Příznačné je, že na přímou citaci Ústavy reaguje takový člověk zpravidla buď nadávkami, anebo podle vzoru „ale v Americe lynčují černochy“.

Jde ovšem zpravidla o příslušníky starší generace, které už nic nezlomí v jejich přesvědčení, byť se neshoduje s realitou. Ze všech stran ale slyším, že nová generace, pokud jde o výuku dějin, podrobně rozebírá starověk, věnuje se středověku, národnímu obrození, vzniku republiky, ba i dalšímu kousku 20. století, ale není ze školy vybavena znalostmi o konci minulého století, natož o pravidlech a stavu současné společnosti.

Přitom chytřejší mladí lidé, se kterými jsem například debatoval v Jihlavě, byli připraveni tyto informace, případně názory vstřebávat. Nic proti starému Egyptu, ale užitečnější mi přijde schopnost rozeznat snahy současných politiků o to, aby byli považováni za faraóny, jejichž moudrost je nad chápání obyčejných smrtelníků.

Autor je komentátorem deníku Právo.