Alexandr Mitrofanov: Bubliny

Mám velkou úctu k lidem, kteří svou profesi umí. Na povolání nezáleží. My jsme ale ten večer s asi šedesáti návštěvníky debatovali o politice a nadcházejících volbách. Mladý odborník na archivy přišel s životní filozofií, která je blízká jemu.

Rád se setkává s lidmi, kteří jsou mu sympatičtí a jejich aktivity příjemné. Použil přesný výraz: život v bublině. To je to, co preferuje. Politika mě vlastně nezajímá, dodal. Je čtenářem jednoho týdeníku a upřímně věří, že kdyby u nás byla demokracie ohrožena, tak mu to jeho týdeník včas sdělí. Nevím, jak se cítili ostatní panelisté. Mně přišlo, že celá naše debata o současné politické situaci v Česku nemá pro tohoto sympatického člověka a odborníka na svém místě vlastně vůbec žádný smysl.

Mozek je prevít. Vybavila se mi v tu chvíli moje stálá čtenářská korespondentka paní K., která mě dost pravidelně zahrnuje vášnivými odsudky mé práce s detailním popisem, jak se ona, prostá pracující žena, a vlastně všichni prostí pracující lidé měli za minulého režimu báječně.

Vytýkám jí ve svých odpovědích obsahové a formální sprosťárny, ke kterým běžně sahá, ale o tomto bodě s ní nepolemizuji. Protože není o čem. Ona se opravdu měla báječně ve své jednoduché bublině. A že jiní lidé nejenže nežili v obdobných bublinách, ale naopak režim některé sedřel z kůže, jí bylo ukradené.

Netýkalo se to jen lidí v manuálních profesích. Jsou známy příklady nejlepších expertů v exaktních vědách, kteří zapáleně pracovali na úplně nových úkolech, které skýtaly neobyčejnou rozkoš hledání, nacházení a realizace. Jenomže jedni pracovali pro Hitlera a druzí zase pro Stalina. Odměnou jim byla relativní imunita a pro ty, které to zajímalo, také životní úroveň nesrovnatelná s oním prostým lidem.

Jeden z elitních obyvatel podobné bubliny, Andrej Sacharov, otec sovětské vodíkové pumy, se později dal na pokání a odčinil svůj raný hermetický fachidiotismus pozdějším bojem za lidská práva, v němž mu režim neponechal nejenže bublinu, ale ani kouska soukromí v gorkovském vyhnanství.

Asi záleží na profesi, kterou jsme si vybrali. Pro novináře a lidi dalších povolání, kteří jsou závislí na svobodě projevu, je život v bublině z definice nesmyslný. Proto jsou všichni příslušníci tvůrčích profesí tolik citliví na sebemenší utahování společenských ventilů.

Také se zpravidla zajímají o dějiny a vědí, že každý režim, který nectí svobodu, miluje bublinovost. Čím více je ve společnosti těchto od sebe izolovaných tvarů, v nichž vegetují spokojení obyvatelé, tím jsou autokrati silnější.

Čistě akademicky jsem zvědav, jak by se zachoval mladý televizní archivář, kdyby mi jednoho dne přistál na stole seznam témat, lidí a záběrů, kteří by měli být od zítřka na indexu.

Autor je komentátorem deníku Právo.