Alexander Tolčinský: Kde hledat příčiny bosenských nepokojů?

Propouštění z nedávno privatizovaných podniků v Tuzle jsou důkazem beznaděje a skutečnosti, že se v zemi od konce války v ekonomickém slova smyslu nepohnulo mnoho kupředu.

Evropská unie dala do země miliardy dolarů. Nicméně se nepodařilo tamní politiky přimět k upřímné spolupráci. Následkem toho Bosna a Hercegovina zaostává za sousedními zeměmi v integraci.

Zajímavé je, že protesty probíhají až na malé výjimky v takzvané Federaci Bosny a Hercegoviny, což je od daytonské dohody její polovina, kde etnicky dominují Bosňáci, dříve nazývaní bosenští muslimové společně s Chorvaty.

V Republice srbské, druhé bosenské entitě, je zatím klid. K několika demonstracím tam sice došlo, ale na rozdíl od federace, kde se do nich zapojily tisíce lidí, se tu shromáždily jen skupinky osob v řádu desítek. Ačkoli prezident Republiky srbské Milorad Dodik varoval, že jsou sociálně motivované protesty pokusem o její destabilizaci, což by podle jeho slov mohlo vést k jejímu zrušení. To je pro bosenskou srbskou reprezentaci a většinu obyvatelstva nepřípustné.

Tuzla, kde protesty začaly, je výhradně městem s bosňáckým obyvatelstvem. Podniky o nichž je řeč, mimo jiné továrna na nábytek a mycí prostředky, které byly donedávna ve státních rukou, byly zprivatizovány za pomoci místních úředníků za směšnou cenu tureckému podnikateli. Vyvolalo to vlnu propouštění. A lidem došla trpělivost.

Odhady nezaměstnanosti v Bosně a Hercegovině se liší. Uvádí se od 25 do 45 procent obyvatelstva v aktivním věku. Jde každopádně řádově o statisíce lidí.

Současné protesty jsou největší od roku 1992, kdy začínal ozbrojený etnický konflikt mezi Srby a Bosňáky a kdy obyvatelé Sarajeva protestovali proti zradě politiků obou stran a jejich neochotě, nebo spíše neschopnosti se dohodnout. Stejně jako v roce 1992 v Sarajevu hoří budovy, automobily, rabují se obchody. Tentokrát ale za to nemohou ozbrojené střety s etnickými Srby.

Bosna je dosud protektorátem, v jehož čele stojí Vysoký představitel mezinárodního společenství. Od roku 1995 se jich vystřídalo deset. Ten současný Valentin Intzko už dokonce připustil možnost, že by v případě eskalace napětí povolal do země vojáků ze států Evropské unie. Vláda Republiky srbské tvrdí, že by něco takového znamenalo pokus o zrušení srbské entity a unitarizaci Bosny a Hercegoviny.

Pravdou je, že daytonská smlouva může být překážkou další integrace. Země například uznává jako ústavodárné jen tři národy, Bosňáky, Srby a Chorvaty. Pokud se hlásíte k jiné národnosti, nemůžete být volen do vysokých státních institucí. V čele kolektivního orgánu-prezidentské rady se střídají pravidelně zástupci těchto tří národů.

Bosna je tak stále v začarovaném kruhu. Od roku 2008 je přidruženou zemí Evropské unie, nicméně o statutu kandidátské země, nebo otevření vstupních rozhovorů, což se letos podařilo Srbsku, si může nechat zatím jenom zdát.