Afrika má svého prezidenta

3. únor 2009

Když dva dělají totéž, není to vždy totéž. Toto lidové moudro se dá vztáhnout i na vysokou politiku, konkrétně integrační snahy některých afrických politiků. Vznik Africké unie byl nepochybně inspirován unií evropskou, ale občas bychom spíše než o inspiraci a následování vzoru měli hovořit o imitaci nebo dokonce politickém woodoo.

Africká unie zřídila podl tlakem některých svých členů cosi jako africkou vládu, má vlastní jednotky a chystá vlastní měnu. Někteří, ale opravdu jen někteří mluví o tom, že by Afrika měla v dohledné době vystupovat jako jednotný stát.

Mezi největší nadšence patří libyjský prezident Muammar Kaddáfí. Právě on byl tento týden zvolen do čela Africké unie, poté, co už předtím dělal vše možné pro to, aby byl vnímán jako představitel celé Afriky. Nechal se například dvěma sty africkými králi a náčelníky, kteří jinak ve vlastních zemích nehrají politickou roli, zvolit za afrického "krále králů". Ani tento Kaddáfího titul nemá politický význam, ale posiluje Kaddáfího panafrickou image.

Připomeňme, že Kaddáfí letos na podzim oslaví už čtyři desítky let u moci, v roce 1969 svrhl libyjského krále, a od té doby vládne zemi, jejíž jediný zaznamenání hodný příjem pochází z ropy. Během té doby si v Africe udělal mnoho zlé krve, protože jeho země přímo nebo nepřímo zasahovala do záležitostí mnoha afrických zemí. Kaddáfí se ovšem považoval hlavně za arabského vládce, a své diplomatické snahy soustředil na arabský svět. Teprve v 90. letech, kdy se dostal do značné izolace, obrátil svou pozornost na Afriku. Vyvrcholením jeho snahy je právě zvolení do čela Africké unie.

V tomto případě jde hlavně o dojem. Kaddáfí byl jediným zástupcem severní Afriky na zasedání unie, a tak bylo jasné, že tentokrát bude zvolen on, a nahradí dosavadního předsedu, tanzanského prezidenta Jakaju Kikweteho. Kaddáfí začal hned prosazovat další prohloubení africké integrace, s čímž má celá řada afrických vládců z dobrých i špatných důvodů problém. Kaddáfí však své kolegy donutil alespoň určité posílení komise Africké unie, tedy jakési africké vlády. Navíc, Africká unie se zatím řídila principem jednomyslnosti, ale Kaddáfí přišel s tím, že pod jeho vedením se bude řídit islámským pravidlem, že kdo neprotestuje, souhlasí, čímž si uždíbl ještě další kousek pravomocí.

Kaddáfí také už v minulých dnech hovořil o tom, že pokud se mu nepodaří prosadit své návrhy, bude to definitivní důkaz o tom, že existuje spiknutí proti sjednocení kontinentu. Navíc pohrozil, že přesměruje své investice ve výši pěti miliard dolarů z Afriky do arabského světa nebo jihoevropských států.

Africká unie je nyní pro Kaddáfího důležité téma a důležitý nástroj, ale kvůli tomu bychom neměli zapomínat na skutečné úspěchy, kterých Afrika na tomto poli v posledních letech dosáhla. Africká unie sdružuje 53 států, tedy téměř všechny africké země, s výjimkou Maroka, protože unie uznává povstalce v Západní Sahaře, tedy území, které Maroko vojensky ovládá. Unie před sedmi lety nahradila neefektivní Organizaci africké jednoty, a v mnohém se z jejích chyb poučila. V roce 2000 schválila svou ústavu, a o čtyři roky později zahájil zasedání africký parlament. Mezi další plány patří vytvoření společného soudu pro lidská práva, společné měny a centrální banky a samozřejmě také společného hospodářského prostoru - to vše by mělo být realitou již v roce 2023.

Jednotky Africké unie už fungují, například byly vyslány jako mírové sbory do súdánského Dárfúru a nyní také do Somálska. Právě z pondělka ovšem pochází zpráva, že jejich příslušníci postříleli při jednom incidentu 18 civilistů, což může vést ke zkompromitování mise. Tak či onak, Africká unie je alespoň zčásti seriozní odpovědí na četné problémy kontinentu, který je nejchudší částí světa a také místem s největším počtem občanských válek, při kterých za poslední dvě desetiletí zemřely miliony lidí.

Právě tento rok bude pro Africkou unii velkou zkouškou. Vedle jmenovaných krizových oblastí v Súdánu, Somálsku nebo Západní Sahaře jde o krizi v Zimbabwe, kde se šíří infekční choroby a ekonomiku ochromila hyperinflace. V třinácti afrických státech se letos budou konat volby, včetně Jihoafrické republiky, kde došlo k rozpadu dosavadního garanta stability, strany Africký národní kongres.

Na Afriku samozřejmě také těžce dopadly důsledky globální krize. To se projevilo nejen ve velmi chudých zemí. Pád ceny ropy ovšem logicky postihla i hospodářství ropných států, jako je zmíněná Libye, ale i Angoly a Nigérie. Také Čína a Indie, které dříve projevovaly o Afriku a její nerostné bohatství velký zájem, značně polevily.

Mnozí Afričané značně želí odchodu George Bushe. Tento v Evropě a v arabském světě tak neoblíbený politik je v Africe velmi populární, a to zejména díky masivní americké pomoci, kterou do Afriky Bush směřoval. Náplastí jim může být zvolení Afroameričana Baracka Obamy, a dá se tedy očekávat, že i Obama bude o Afriku projevovat zájem. Bude zajímavé sledovat, jak si padne do oka s novým šéfem Africké unie - tedy libyjským prezidentem Muammarem Kaddáfím.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

Spustit audio