Afghánistán, země nepoddajných hor a lidí
Nárazníkové pásmo, ale i prostor častých migrací. Když se zmíníme o oblasti dnešního Afghánistánu, obojí je platné. Přesouvají se tu totiž statisíce uprchlíků a desetitisíce vojáků míří po zemi všemi směry.
Podobně tomu bylo i v historii. Vysoké hory Hindukúše totiž vždy znamenaly přirozenou hranici mezi civilizacemi a klimatickými pásmy. Dnes už je vědecky dokázáno, že před čtyřmi či pěti tisíci lety z oblasti vysychající Střední Asie mířily celé kmeny Árjů až do dnešní Indoganžské nížiny. Spousta z nich se usazovala po cestě, právě v oblasti Afghánistánu a migrovali dál po celém území. Zdejší horské průsmyky sloužily k přechodům celých armád i v následujících staletích. Právě tady se měly dokonce usadit i stovky vojáků Alexandra Makedonského, když se pokoušel dobýt Indii. Mnoho horalů na severovýchodu země se k dávnému "řeckému" původu hlásí i v současnosti.
Později se třeba migrující Peršané střídali s Mongoly. Ti se při návratu z nájezdů do západní Asie v 11. až 13. století usazovali v nejvyšších partiích afghánských hor, kde žijí statisíce jejich potomků. Ti tvoří národnost Hazárů, která se vůči Spojencům chová nejméně konfliktně, i když je jako šíitské muslimy přímo podporuje Írán. V 19. století se taky na svazích místních hor setkaly ruské a britské expediční jednotky, kterým se nepodařilo si místní kmeny podřídit, což platí dodnes i o jejich následovnících. Takže ve 21. století tu lidé žijí vlastním způsobem života, který jim, zdá se, nikdo nevezme.
V zemi žádná národnost nepřevažuje, i když se počty lidí kvůli velkým migracím válečných uprchlíků neustále mění. Určitě nejmocnější však zůstávají Paštunové, kteří tvoří asi dvě pětiny obyvatel. Většinou vyznávají striktní islám a je mezi nimi nejvíc odbojných i teroristických skupin, se kterými má proamerická vojenská koalice největší problém. Od začátku války v Afghánistánu v říjnu 2001 proto patří k nejpočetnějším migrantům, směřujícím hlavně do sousedního Pákistánu. Usídleni jsou především u měst Péšavár a Kvéta.
Ještě více než dnešní Spojenci ale zavinila obrovské migrace Afghánců sovětská vojska, která se oblast pokoušela dobýt od roku 1979 po celé jedno desetiletí. Zdejší lidi, ani území se jim podmanit nepodařilo, v té době totiž místním islámským bojovníkům tajně pomáhali speciální američtí vojáci a agenti. Ve víceméně občanské válce 80. let přesto zahynuly statisíce lidí a 3 miliony jich ze země uprchly. Po vyhlášení nezávislosti roku 1919 tak celkově Afghánistán chudne, nejen co se týče odcházejících lidí, ale i z hlediska ekonomiky.
Tádžikové, kteří dnes afghánskou populaci ( asi 23 milionů lidí ) formují z jedné čtvrtiny, bojovali spíš na straně Severní koalice, podporující Američany. I proto do sousedních zemí migrovali méně často, navíc se mohou přirozeně pohybovat směrem do sousedního Tádžikistánu. Podobně na tom jsou Uzbekové, žijící na severu země. Odbojní však začínají být sice málo početní, ale na rozsáhlém území jižních pouští žijící Balúčové, kteří často migrují beduínským způsobem bez ohledu na hranice. Nejraději by vytvořili společný stát s dalšími Balúči, žijícími na území dnešního Íránu a Pákistánu, toto napětí se ale daří překonávat.
V Afghánistánu však byla nedávno objevena obrovská naleziště neželezných kovů, která by snad mohla přinést větší blahobyt a dát desetitisícům uprchlíků možnost pracovních příležitostí. Migranti zatím znejišťují politickou situaci hlavně v sousedním Pákistánu, kde navíc po nedávných záplavách přišlo o střechu nad hlavou 5 milionů lidí. V Evropě nebo v USA mnoho Afghánců nežije, i když desetitisícové exilové komunity existují. Je proto jasné, že migranti jsou se svou rodnou zemí spjatí pevně. Dokud budou přes zdejší průsmyky mířit celé armády, svůj domov znovu jen tak nenajdou.
Seriál Svět a migrace vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.