Adam Drda: ODS „ukončuje proces“ Topolánkova odchodu

Hned mi začaly naskakovat v hlavě jiné, starší „produkty politické řeči“ - třeba jedna ministryně z ČSSD, proslulá velmi dlouhými a nesrozumitelnými větami, prý kdysi chtěla říct vysoký kopec, což se jí nepodařilo vyjádřit jinak, než slovy „masiv horského charakteru“. A tuhle mi jeden známý připomněl další kouzelný výrok. Kterýsi poslanec se chtěl přihlásit k tomu, že byl před rokem 1989 členem KSČ, tudíž se nadechl a statečně pravil: „Ani mně se členství v totalitní straně nevyhnulo!“ – prostě do něj to členství jednoho dne nečekaně narazilo a šup, už ho pohltilo a vleklo s sebou. No nic, zpátky k „procesu odchodu“.

Mirek Topolánek byl donucen opustit volební kandidátku kvůli rozhovoru, který působil zároveň směšně a přitrouble. Jinak v něm – snad s výjimkou typicky postkomunistického ataku katolické církve - nic hrozného nebylo, opakovaná nařčení z homofobie a antisemitismu jsou evidentní nesmysly. Většina komentátorů, m.j. autor těchto řádků, označila za krajně znepokojivé, že se předseda ODS neumí vyjadřovat jako inteligentní člověk. A většina – opět včetně autora… - jich zapomněla dodat, že vyjadřovací neschopnost patří k základní výbavě nezanedbatelného počtu lidí, kteří se pohybují v českém politickém prostředí.

To sice, pravda, není žádné kritérium, jen je dobré být si vědom, že Topolánek sice často plácnul, co ho právě napadlo, ale to vůbec neznamená, že by proto byl horší, než ti, kteří mluví třeba jako špatně napsané pokyny pro vyplnění daňového přiznání. A co se obsahu týká: opravdu máme všichni pocit, že třeba novoroční projevy Václava Klause jsou o tolik chytřejší? Fakt se nám zdá, že mnohé řízné výroky Jiřího Paroubka jsou „politicky přijatelnější“? A že pánové Nečas, Vodrážka nebo Bém prokazují nějaké řečnické kvality?

Sledovat „proces odchodu“ Mirka Topolánka z vedení ODS, tedy proces, který by dnes mohl kamsi pokročit, je po všech stránkách tristní. Občanští demokraté, kteří se ještě před pár měsíci nedokázali s Topolánkem řádně rozloučit na kongresu (to znamená prosadit volbu předsedy a kandidovat, protože k tomu byla spousta důvodů), se od něj najednou distancovali jako od prašivého psa. Interview pro časopis Lui je jen záminka, jakési krytí pro jejich vlastní neschopnost a nedostatek odvahy. Topolánek zatím zůstává předsedou strany a z té funkce ho podle vnitřních pravidel ODS nelze jednoduše sesadit – a tak se na něj vytváří mohutný systematický tlak, sdělující vlastně jenom jedno: všichni už tě odkopli, tak to konečně vzdej.

Já sice nechápu, co by za takové situace mohl Mirek Topolánek ještě vybojovat nebo vyvzdorovat (dnes se k tomu snad vysloví), nicméně „proces jeho vynuceného odchodu“ mi připadá lidsky odpudivý. Ten člověk udělal nejen pro ODS spoustu dobrých věcí, zasloužil si lepší konec a lepší zacházení. Řeči o tom, že v politice platí nějaká jiná, tvrdší pravidla, jsou jenom hloupé klišé: buď se k sobě lidé chovají slušně nebo ne, a je úplně fuk, jestli jde o společenství zelinářů, podnikových manažerů nebo politiků.

Občanští demokraté možná prohrají volby, určitě to pro ně teď nevypadá nijak růžově. Ale to není ani zdaleka jen Topolánkova vina, navíc třeba Pavel Bém, který v Praze ztratil, co ztratit mohl, na kandidátce pochopitelně zůstává. Představa, že se celá ODS najednou obrodí, když donutí Topolánka k odchodu z předsednické židle a nahradí ho Nečasem, mi připadá komická: možná ta výměna u některých voličů zabere, ale podraz na šéfovi, prodávaný jako schopnost rasantní proměny, se někde uloží a projeví.

Autor je redaktor ČRo Rádia Česko, spoluautor dokumentárního cyklu Příběhy 20. století