Adam Drda: Nečas, Schwarzenberg, Klaus – a „uklidňující deklarace“

Před evropským summitem, který se konal ve čtvrtek a v pátek v Bruselu, se totiž dostali do sporu: Nečas diskutoval o „unijních tématech“ s prezidentem - a ministr zahraničí se pak pozastavil nad tím, že o obsahu debaty se od premiéra nic nedozvěděl.

Ono uklidňující prohlášení je pěkná věc, ale v daném případě bohužel nemá velkou váhu, respektive nemění nic na faktu, že rozpor mezi Nečasem a Schwarzenbergem je významný.

Pokud jde o Evropskou unii, premiér se pokouší ministra zahraničí upozadit od chvíle, kdy vznikla koaliční smlouva. Stačí připomenout dosud neuzavřenou diskusi o státním tajemníkovi pro evropské záležitosti, který by měl koordinovat českou politiku vůči unii, spadat pod předsedu vlády a de facto tak oslabovat „ředitele diplomacie“.

Po své debatě s Václavem Klausem reagoval Nečas na Schwarzenbergovu nespokojenost výrokem: „„Je na mně a na panu prezidentovi, co si řekneme a nemáme ani žádnou sebemenší formální nebo neformální povinnost to komukoliv jinému říkat.“ První, co na tom člověka zarazí, je Nečasova nekolegiálnost.

Prezident o Karlu Schwarzenbergovi totiž opakovaně pronáší urážlivé výroky, zavánějící snad až trochu komickým postkomunistickým národovectvím – naposledy na konci září, v souvislosti s českou výjimkou z Lisabonské smlouvy, sdělil Václav Klaus toto: "Našemu panu ministrovi v této věci moc nedůvěřuji, on je svým dosavadním životem a desetiletí trvajícím se pohybováním po Evropě trochu na jiné straně barikády."

Patrně to mělo znamenat, že slušný český ministr, který rozumí svému eurorealistickému lidu, nehauzíroval před rokem 1989 po světě, nýbrž spořádaně seděl v nějakém pseudovýzkumném ústavu, víkendy trávil na chalupě a čekal, až přijde jeho chvíle, aby mohl nastoupit k službě jako autentický Čech, nezasažený zhoubným vlivem upadlého západního politikaření…

Karel Schwarzenberg tehdy na Václava Klause reagoval vcelku případně, poukazem na to, že prezident má poněkud svérázné názory, ovlivněné nejspíš učením Zdeňka Nejedlého. Ta odpověď měla jediný háček – totiž ten, že měla přijít od Petra Nečase. Pokud nepřišla a pokud teď premiér po schůzce s hlavou státu na evropské téma svého ministra jednoduše odpálkoval, těžko si to vysvětlovat jinak, než jako projev souhlasu s prezidentem a nedůvěry vůči ministrovi. Jak může tento dojem přebít následné uklidňující prohlášení?

Bývalý předseda ODS Mirek Topolánek se svého času pokusil od Václava Klause emancipovat – svou roli v tom nepochybně hrál i fakt, že zahraničně politické názory prezidenta a jeho nejbližšího okolí jsou vzásadě výstřední a v České republice nezískaly moc příznivců. Petr Nečas jde zjevně opačnou cestou, chce být s Václavem Klausem nanejvýš zadobře.

Otázka ovšem je, proč by si to měla nechat líbit TOP09. Karel Schwarzenberg není nějaký drzý ouřada, který taky může „na hodinu vyletět“ – a nestal se ministrem zahraničí z milosti ODS ani z milosti hlavy státu, stal se jím proto, že je předsedou dosti silné koaliční strany.

Autor je redaktor ČRo Rádia Česko, spoluautor dokumentárního cyklu Příběhy 20. století