Adam Drda: KSČM a Paroubkův distanc

Šéf sociální demokracie Jiří Paroubek na věc zareagoval připomenutím, že vláda KSČ trvala čtyřicet let a dodnes se musíme vyrovnávat s jejími důsledky. A dodal: "Očekával bych proto od KSČM buď mlčení, což by odpovídalo politickému pragmatismu (jejího) současného vedení..., anebo alespoň odvahu v podobě omluvy. Nikoliv ovšem cynismus tohoto prohlášení." Paroubek má do slova a do písmene pravdu - a nezastírám, že mne překvapil, jelikož jeden by od něj taky čekal pragmatické mlčení, a on si, filuta, zvolí pragmatický projev!

Jiří Paroubek se před volbami potřebuje zbavit nálepky politika, který KSČM otevírá cestu k ještě většímu podílu na moci, respektive který je ochoten spojit se s ní natolik úzce, že to překoná dosavadní běžnou praxi. Potřebuje taky vyjít se ctí z listopadových oslav a pojistit se pro případ, že by obyvatelstvo propadlo nadměrnému "revolučnímu sentimentu". Jednoduše: nechce být v těchto dnech s komunisty spojován. Není divu, navíc je to lepší než opak. Ale na druhou stranu by ho člověk neměl brát moc vážně. Proč?

Za prvé prohlášení KSČM nijak nevybočuje z toho, co její předáci říkají při každé příležitosti. Překrucování minulosti a nostalgický pohled na "totáč" je neodstranitelná součást dnešní komunistické ideologie, dokonce její fundament. Proč to Jiřímu Paroubkovi vadí teď, a proč mu to nevadilo, když vyhlašoval, že se v případě potřeby spojí s komunisty nebo s Marťany? Jenom proto, že je zrovna výročí? Teprve až bude Paroubek ke KSČM a k totalitní minulosti takto kritický pravidelně, bude to mít nějakou cenu.

Za druhé: čeští nekomunističtí politici (pro spravedlnost je třeba říct, že se to týká představitelů všech parlamentních stran i pana prezidenta) mají ke KSČM velmi alibistický vztah: tváří se, jako by její ideologie byla výhradně její věc, účelově se s ní spojují, pokud se jim hodí a stejně účelově se od komunistů distancují, když se jim na chvíli hodit přestanou.

Za celých dvacet let po listopadu 1989 z toho nevzešlo nic dobrého: naopak, m.j. díky tomuto jednání se představitelé KSČM etablovali v politickém systému a dnes má strana přes deset procent stoupenců. Teprve až předseda sociální demokracie tyhle zvyklosti naruší, přestane komunisty považovat za potencionálního spojence "na levici" a doloží to konkrétními činy, teprve pak bude zřejmé, že stojí úplně jinde než Vojtěch Filip.

A s tím souvisí bod třetí, nejdůležitější: spory o minulost a o omluvy teď hrají roli jenom v přeneseném slova smyslu. Důležité je, co dnešní komunisté jsou, co chtějí a co jsou schopni za stávající politické situace prosadit. Jaké jsou hlavní zisky listopadového převratu?

Nejsvobodnější roky v moderních dějinách, úplná svoboda projevu, svoboda podnikání, dosavadní prozápadní orientace země, přinejmenším rezervovaný vztah většiny vlád k autoritativním režimům včetně Ruska. Všechno tohle chtějí komunisté (žádná levice, ale extrémně-populistická partaj) jednoduše zničit. Sami na to se svými deseti patnácti procenty nemají sílu, zmůžou něco teprve ve chvíli, kdy najdou partnera, spojence, který se bude chtít dostat nahoru po jejich zádech - a bude ochoten za to něco platit.

Pokud tedy Jiří Paroubek chce, aby jeho listopadový distanc od KSČM vypadal věrohodně, měl by garantovat, že se příští rok nepokusí sestavit vládu nejen spolu s komunisty, ale ani s jejich podporou.

Autor je redaktor ČRo Rádia Česko, spoluautor dokumentárního cyklu Příběhy 20. století