Adam Černý: Zemřel Jacques Chirac
Dvanáct let v čele země, jako je Francie, je sám o sobě výkon, kterým se politik zapíše do historie.
Na zesnulého Jacquese Chiraca, který opustil prezidentský úřad před tuctem let, si řada lidí příliš nevzpomene a v Česku se bude nanejvýše zmiňovat jeho výtka středo- a východoevropským zemím, když podpořily Bushova tažení proti Saddámovskému Iráku, že propásly dobrou příležitost mlčet.
Vrchnostenský způsob vyjádření zcela vytlačil fakt, že Jacques Chirac se ve svém varování před riziky a důsledky vojenského zásahu na Blízkém východě, který důvěrně znal, nemýlil.
Barvitá kariéra politika, který než dospěl ve Francii na vrchol moci, do prezidentského úřadu, byl na konci 60. let jedním z historicky nejmladších členů vlády, dvakrát ministrem a dvakrát premiérem, svádí k závěru o úspěšné kariéře.
Na ní je však nejnápadnější řada paradoxů. Málokdo s tak výrazným politickým talentem za sebou nechal dědictví poznamenané dvěma učebnicovými porážkami.
Jsi jako oni
První utrpěl brzy po nástupu do prezidentského úřadu, když na série stávek proti jeho pokusu reformovat zkostnatělý sociální systém, jež po řadu týdnů paralyzovaly Francii, odpověděl vyhlášením předčasných parlamentních voleb, v nichž však jeho stranu porazili do té doby opoziční socialisté.
Druhou prohru Jacques Chirac utrpěl, když nechal vyhlásit referendum o evropské ústavní smlouvě, v němž opět neuspěl, když řada voličů nehlasovala proti několikasetstránkovému dokumentu, ale proti přízraku levných pracovních sil ze zemí střední a východní Evropy ztělesněných do postavy polského instalatéra.
Od té chvíle byl Jacques Chirac, který doma neobhájil smlouvu, kterou sám pomáhal vyjednat, politicky zcela ochromen. Když otřesený trávil dny v Elysejském paláci a stýskal si, že jej Francouzi nemají rádi, jeho chápavá žena Bernadette jej utěšovala: „To není pravda, je to jen proto, že jsi jako oni.“
S odstupem času slabší stránky Jacquese Chiraca ustoupily do pozadí a veřejnost zvláště ve srovnání s jeho nástupci začala oceňovat silnou osobnost, která dokázala být v přímém kontaktu s lidmi srdečná a která své široké vzdělání, například hlubokou znalost japonské kultury, spíše nedávala najevo.
Připomíná si i jeho jasné hodnotové postoje, když jako první francouzský prezident veřejně odsoudil hanebné chování francouzských úřadů vůči židovským spoluobčanům za druhé světové války. Jeho nejvýraznějším hmatatelným odkazem je pařížské Muzeum Branly věnované mimoevropským kulturám, které nechal zbudovat a které nyní nese i jeho jméno.
Snad nejvíce spojení silných i slabých stránek zesnulého bývalého prezidenta vystihl jeho předchůdce a dlouholetý rival Francois Mitterrand: „Chcete-li vybudovat během jediného týdne tunel z pařížského náměstí Concorde k Vítěznému oblouku, svěřte to Chiracovi a ten tunel tam do týdne bude – ale nenechte jej rozhodovat, zdali se ten tunel má stavět.“
Autor je komentátor Hospodářských novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
