Adam Černý: Jerome Kerviel, viník i oběť

bývalý makléř francouzské banky Société Générale Jérôm Kerviel

Když v lednu 2009 vylétla zpráva, že jednu z největších francouzských bank její makléř svým obchodováním připravil o takřka pět milirad eur, byla to bomba, která v rozjitřené finanční krizi mohla otřást světovou ekonomikou.

První, co kdekoho napadlo, byla otázka, jak se něco tak rozsáhlého mohlo stát ne v pokoutní směnárně, ale v dosud ctihodné bance. Tento týden vynesl francouzský soud verdikt, který svým obsahem snad vyjma vedení Société Générale nikoho neuspokojil.

O vině makléře Jérôma Kerviela nebylo pochyb. Co však budí pochybnosti, byl fakt, že soud investičnímu makléři přikl celou odpovědnost a žádnou bance, jejímž jménem riskantní obchody uzavíral. Na této linii stavěla obhajoba, která od počátku razila srozumitelnou tezi: Na makléři leží vina, ale ne celá odpovědnost. Přesto i když je nanejvýš pravděpodobné, že Jérôme Kerviel mohl konat tak, jak konal, především protože mu to poměry, neřkuli vědomá shovívavost nadřízených umožňovaly, soud dospěl k názoru, že makléři patří nejen tříletý vězeňský trest, ale i povinnost nahradit Société Générale škodu v plné výši.

První část trestu je uskutečnitelná, druhá zhola nepředstavitelná. Už jen proto vznikl dojem, že rozsudku schází potřebný pedagogický rozměr. Tento dojem ještě sílí ve srovnání s absencí jakékoli zmínky o sebemenší spoluodpovědnosti banky. Nepřehlédnutelný rozpor lze vysvětlit pouze částečně a tedy nikoli uspokojivě. Francouzská soudní praxe rozlišuje mezi vědomými a nevědomými trestnými činy a v případě prvních nezvažuje polehčující okolnosti. Přeloženo do praktické řeči, i když pekař nechá otevřené dveře a okna, nijak to neomlouvá zloděje chleba a housek.

U tohoto konstatování by mohlo poučení z Kervielova příběhu končit, ale nesmí. Zůstává tu pořád nepominutelný odér nepřiměřenosti až nespravedlivosti. Není žádným tajemstvím, že na investiční makléře v bankách jsou kladeny maximální nároky a že jsou hodnoceni hlavně podle výsledků pod závěrečnou tlustou čarou a méně již podle toho, jak a kudy k výslednému skóre, samozřejmě že pozitivnímu, dospěli. Pokud se zdá zcela nerealistická představa, že by Jérôme Kerviel mohl někdy splatit miliardy eur, tak je třeba si připomenout, že pro lidi mimo svět investičního bankovnictví je stejně zcela nerealistická představa, že by jediný člověk mohl bez jakékoli důkladného a soustavného dohledu jen podle svého uvážení nakládat s miliardami eur.

Do francouzských médií už během prvních týdnů policejního vyšetřování pronikly informace, že vedení Société Générale bylo na Kervielovy podezřelé operace několikrát upozorňováno a že nic nepodniklo. Jiné údaje zase nasvědčovaly tomu, že mladý makléř se již dříve vinou svých riskantních operací dostal do vysoké ztráty, ale že se mu ji později podařilo jinými operacemi vyrovnat. Konečný účet vyrostl na takřka pět miliard eur hlavně proto, že na podzim před dvěma lety na svět dopadla finanční krize proudící ze Spojených států, která v jedné chvíli takřka zmrazila oběh peněz a obchodů a ke Kervielově škodě srážela cenu všemožných akcií na historicky nízké hodnoty.

Dojem, že vynesený trest je vzhledem k okolnostem vůči mladému muži nepřiměřený, byl tak mohutný, že mluvčí banky den po vyhlášení rozsudku řekl, že Société Générale nebude trvat na náhradě škody v plné výši. Protože si však nechal od cesty upřesnění, kolik tedy hodlá banka požadovat, posílil tak dojem, že jde hlavně o gesto vůči popuzené veřejnosti.

Jejímu podezření dodala tento čtvrtek munici kniha bývalého mluvčího banky Huguese Le Breta, v níž cituje slova dnes již také někdejšího generálního ředitele Société Générale Daniela Boutona, kterými mu poprvé svěřoval, že banka přišla na stopu miliardové ztráty: „Všichni jsem měli úspěch, ale ve skutečnosti nás postupně opouštěla bdělost a vyvinuli jsme kulturu dobyvačnosti a zisku mnohem silnější než kulturu kontroly a potřebných pochybností.“

Pokud odvolací soud nezmění původní verdikt, tak tu zůstane bývalý investiční makléř Jérôme Kerviel s tříletým trestem a celoživotním několikamiliardovým břemenem a někdejší generální ředitel banky Daniel Bouton, který jen musel opustit své místo v Société Générale.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.