Adam Černý: Francouzsko-německá shoda jen na povrchu

A kde by mohl být zádrhel, když francouzský prezident a spolková kancléřka veřejně deklarují shodu? Odpověď je třeba hledat ve zkušenosti, že tato shoda nikdy nevznikala samozřejmě a že byla i období, kdy se vytrácela. Důvody byly takřka vždy domácí a platí to i nynějších vztazích mezi Paříží a Berlínem.

Macron chce suverénní Evropu v čele s Paříží a Berlínem

• Upravit
• Smazat

Francouzský prezident Emmanuel Macron ve včerejším projevu vyzval německou kancléřku Angelu Merkelovou ke společnému budování nové Evropy. „Potřebujeme silnou a suverénní Evropu, která zaujme své místo ve světě,“ prohlásil Macron v projevu na pařížské Sorbonně. O prezidentově řeči se rozpisuje německý list Süddeutsche Zeitung. Podle Macrona jen suverénní Evropa zvládne čelit výzvám globalizace, zajistí bezpečnost svých občanů a poskytne dobré perspektivy mladým lidem. V souvislosti s výsledkem německých parlamentních voleb, kdy tradiční strany ztratily velké množství hlasů, francouzský prezident vybízí k ostražitosti.

Proto už tolik nepřekvapí, že projev Emmanuela Macrona v Evropském parlamentu německý tisk vesměs chválil, ale zároveň nebylo možno přeslechnout vlivného šéfa frakce bavorské CDU v Bundestagu Alexandra Dobrindta, že jeho politickým programem nejsou Macronovy pocity.

Lze jistě brát v potaz, že křesťanští sociálové nyní formulují veřejně své názory s ohledem na blížící se bavorské zemské volby, kde úspěch bude v mnohém ohledu záležet na tom, aby odrazili tlak euroskeptické Alternativy pro Německo. I při odečtení tohoto faktoru je však zřejmé, že kancléřka Merkelová má po vleklém sestavování vládní koalice zřetelně slabší pozici a musí se mnohem více ohlížet na své partnery.

Nejde jen o bavorskou CDU. I sociální demokraté jsou po odchodu svého efemérního lídra Martina Schulze a hlavně po historickém volebním neúspěchu méně nakloněni riskovat další ztrátu přízně voličů.

Celková shoda a kompromis

Olaf Scholz, který vystřídal Wolfganga Schäubleho v řízení spolkové pokladny, to vyjádřil zcela lapidárně: „Německý ministr financí je ministr financí Německa, a to bez ohledu na stranickou knížku.“ Tato věta obsahuje hlavní důvod, proč se návrhy francouzského prezidenta na větší integraci eurozóny, například vzájemným ručením za bankovní vklady, setkávají v Berlíně se zdvořilou zdrženlivostí.

Vlevo německý ministr financí Olaf Scholz, vedle předsedkyně sociálních demokratů Andrea Nahlesová|foto: Bernd von Jutrczenka,ČTK/AP

Podle čelné sociální demokratky Andrey Nahlesové unionistické strany zasadily do koaliční smlouvy tolik nepřekročitelných linií, že další integrace eurozóny je stěží představitelná.

Francouzský prezident i jeho nejbližší okolí musí být o domácích německých politických poměrech informováni, takže Emmanuel Macron od svého čtvrtečního berlínského jednání, včetně pracovní večeře, mohl stěží očekávat něco zcela konkrétního.

Adam Černý|foto: Khalil Baalbaki

Ale do červnového summitu, od něhož Francie i Německo a i další země očekávají, že přinese dohodu o dalším směru evropské politiky, zbývá vlastně několik týdnů, a bylo třeba si začít slaďovat noty, když už v Berlíně zasedá sice staronová, ale jinak naladěná koalice.

Spolková kancléřka svému hostu z Paříže neopomněla připomenout ještě jednu podstatnou okolnost. Dohoda francouzsko-německého tandemu má klíčový význam, ale celková shoda musí vycházet z kompromisu, na němž se podílí všichni členové Evropské unie.