Adam Černý: Čínsko-ruský summit v režii Pekingu
Bylo to zvláštní setkání. V Kazachstánu se sešli dva vládci, kteří jeden druhého potřebují, ale jejichž vzájemné postavení se v průběhu let jednoznačně mění ve prospěch pouze jednoho z nich. V případě Číny a Ruska tím, kdo získává, je novodobá říše středu, protože vládci v Moskvě marně usilují, aby nástupnická země Sovětského svazu obnovila svůj někdejší status supervelmoci z časů, kdy se o globální vliv přetahovala se Spojenými státy.
Důkazy jsou očividné. Ekonomická a zároveň vojenská síla Číny každým rokem roste, zatímco úspěšný odpor Ukrajiny ukázal mocenské ambice Ruska v nedbalkách.
Čtěte také
Oficiální záminkou setkání Si Ťin-pchinga a Vladimira Putina ve středoasijském Kazachstánu byl summit Šanghajské organizace pro spolupráci, jejíž projekt se zrodil v Pekingu k podpoře vlastního obchodu pod etiketou nové hedvábné stezky.
Aktuálně se oba vůdci potřebovali předvést na mezinárodní scéně, i když z odlišných důvodů. Si Ťin-pching se s potěšením ukáže jako státník měsíc před sjezdem Komunistické strany Číny, který ho má již potřetí za sebou potvrdit v čele strany a státu.
Vladimir Putin naopak v čase, kdy jeho vojáci ustupují před ukrajinskou protiofenzívou, o čemž pronikají zmínky už i do ruských státem kontrolovaných médií, potřebuje záběry, jak mu tiskne ruku vládce z Pekingu.
Kazašská proměna
Takřka idylické snímky nezastřou, kdo je tu větším pánem. Vladimir Putin hledá odbytiště pro energetické suroviny, jejichž nákup omezují takřka všechny evropské země, a Peking mu v tom vyhoví, ale jen s podmínkou notné slevy. Stejně tak Si Ťin-pching nepřímo vyslovil porozumění pro důvody Putinovy vojenské akce, ale i jeho protějšek veřejně připustil, že musel rozptylovat čínské obavy.
Srozumitelnou diplomatickou distanci dal najevo Si Ťin-pching, když přijal pozvání k návštěvě Moskvy, ale se zdvořilým dodatkem, že vzhledem k omezením daným protikoronavirovými opatřeními není na pořadu dne.
Názorný obraz proměny vzájemných vztahů nabízí hostitelský Kazachstán, který jako postsovětská země by měl mít notné ohledy k někdejším patronům v Moskvě. Jeho dnešní prezident Tokajev, který vystudoval mezinárodní vztahy v Moskvě a jako diplomat strávil řadu let v Pekingu, poslední dobou předvádí lekce z pragmatismu.
Letos v lednu jeho vládu před lidovými protesty zachránil výsadek ruských jednotek, ale o velké vděčnosti se nedá mluvit. V létě, tedy už po invazi na Ukrajinu, neváhal Vladimiru Putinovi veřejně oznámit, že jeho země neuzná ruské protektoráty, separatistickou Doněckou a Luhanskou republiku.
Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR
Související
-
Tereza Zavadilová: Čína se potácí na kraji recese
Většina centrálních bank světa zvyšuje kvůli vysoké inflaci úrokové sazby, Čína je snížila. Není to náhoda. Asijská mocnost se snaží zabránit rýsující se recesi ekonomiky.
-
Tereza Zavadilová: Rozvojové země jsou nejslabší článek řetězu. Čína a Putin to vědí
Letošní postpandemicko-válečno-inflační krize dopadá nejdrtivěji na země třetího světa, takzvané rozvojové trhy. Hlavní ranou je posilující dolar.
-
Adam Černý: Čína má pro ruské tažení na Ukrajině porozumění
Čínský a ruský prezident v únoru veřejně oznámili, že strategické partnerství jejich zemí „nezná hranic“, přesto si Peking dával značný pozor, aby jisté limity nepřekročil.
