A. C. Nor – Slezan v Praze

Od narození spisovatele A. C. Nora uplynulo 19. září 2013 120 let.

Scéna jako z grotesky se odehrála na jednom opavském gymnáziu někdy na jaře 1924. Tehdy dvacetiletý oktaván se cítil být svým jenom o málo starším pedagogem zahnaný do kouta už dlouho – posměšky na adresu literárních výtvorů, to se v mladých letech špatně poslouchá. Takže když došlo k bouřlivější disputaci a češtinář dal svému studentu urážlivou facku, ten mu ji prostě v afektu vrátil. Pointa je nečekaná – student Josef Kaván nebyl nijak zvlášť potrestán, byl kupodivu připuštěn k maturitě (češtinář Benjamin Jedlička neměl ani mezi profesory dobrou pověst…) a brzy po maturitě mu vyšla i první kniha.

První román Josefa Kavána, který si zvolil pseudonym A. C. Nor (dvojí inspirace – dobová móda sportovních klubů a fascinace severskou literaturou) se jmenoval Bürkental, odehrával se na slezském venkově, kde jeho autor vyrůstal, a představoval svěží reportážní prózu ze současné vesnice, psanou bez příkras a falešných snah o venkovskou idylu.

Další Norovy knihy už tak bezvýhradně kritika nepřijala, a dokonce F. X. Šalda, který mu do té doby dost přál, si nad jeho románem ze života pražských studentů Jedno pokolení téměř odplivl („…dávno jsem nečetl knihy tak pusté, bezvýznamné a lajdácké po každé stránce“). Ačkoliv Šalda měl ve zvyku teatrálně přehánět, je pravdou, že nejlépe se Norovi vedlo, když se ve svých knihách obracel k rodnému Slezsku, a naopak jeho společenské romány nebo detektivky jsou – ač čtenářsky úspěšné – občas poznamenány jistou povrchností a možná i novinářským spěchem, ale i starostmi o obživu a mnohaletou politickou nepřízní komunistů.

Vděčných a inteligentních čtenářů našel A. C. Nor za celý život hodně, stal se ostatně jedním z průkopníků přímé komunikace s nimi, protože své knihy často vydával vlastním nákladem a za čtenáři také po léta cestoval po vlastech českých a přednášel o literatuře. Jako nekomunista byl po únoru 1948 díky Janu Drdovi a jemu podobným vyhozen nejen z funkce pokladníka Syndikátu českých spisovatelů, ale i ze syndikátu samotného, a musel brzy absurdně úřadům dokazovat, že je spisovatelem z povolání. Přestože v padesátých a šedesátých letech občas mohl něco vydat, byl jako nekomunista po čtyřicet let v podobné klatbě jako třeba Edvard Valenta a mnozí další.

Kromě mnoha románů a povídek zanechal A. C. Nor v rukopise rozsáhlé a pozoruhodné paměti Život nebyl sen, jejichž vydání v roce 1994 se už nedočkal. Stojí za to je číst – patří k nejdůležitějším literárním svědectvím o životě českých spisovatelů v divokém a nespravedlivém dvacátém století.