25 let mírové smlouvy mezi Izraelem a OOP: Na obou stranách panuje shoda, že je mrtvá, říká odborník

Tato dohoda (a následné smlouvy) stanovila podmínky palestinské autonomie, nařídila stažení izraelských sil z části okupovaných palestinských území, rozdělila Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy do tří oblastí a dala Palestincům poprvé v historii možnost řídit samostatně své záležitosti. Poté měl být projednán konečný status palestinských území, což se ale dodnes nestalo.

Na obou stranách dnes panuje shoda na tom, že Oslo I. je mrtvé.
Břetislav Tureček

Podle Břetislava Turečka, bývalého zpravodaje a vedoucího Centra pro studium Blízkého východu Metropolitní univerzity Praha, dnes platí, že dohoda Oslo I. nefunguje.

„Důvodů je celá řada. Garantem mírového procesu nakonec byly Spojené státy, Bill Clinton u toho tehdy asistoval. Když to dáme do kontrastu s dnešním postojem americké administrativy Donalda Trumpa, která se zcela nepokrytě staví na izraelskou stranu, tak zjistíme, že se na obou stranách po celé čtvrtstoletí vršil pocit křivdy a podvodu,” popisuje. 

„Vstupují pak do toho takové věci, jako činnost palestinských teroristů, židovských osadníků nebo vražda izraelského premiéra. Na obou stranách dnes panuje shoda na tom, že Oslo I. je mrtvé,” říká Tureček. 

Protichůdné strany, jeden záměr

Po dohodě převládala podle odborníka na obou stranách vůle závazky plnit. „Po dlouhá léta platilo, že tak jako se většina Izraelců smířila s tím, že vedle nich bude existovat palestinský stát, tak se většina Palestinců smířila s tím, že vedle nich bude existovat Izrael. Problém ale je, že nakonec noty rozdávají a píší činitelé okrajové složky, která si takovýto kompromisní vývoj nepřeje,” vysvětluje. 

Gita Zbavitelová: Co summit Trumpa s Putinem (ne)přinesl Izraeli

• Upravit
• Smazat

Izrael doufal, že pondělní schůzka Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem přinese dohodu o vytouženém odchodu Íránu ze Sýrie.

„Oficiální mezinárodní společenství stále trvá na dvoustátním řešení, tedy na tom, že vedle Izraele vznikne i palestinský stát. Ukazuje se ale, že je to stále chiméra. Dneska už se daleko častěji mluví o jednostátním řešení, ale paradoxně si jej přejí dva protichůdné tábory. Na jedné straně radikální sionistická pravice, na druhé máme arabský levicový tábor,” podotýká Tureček. 

„Je tu mimo jiné problém, že Palestinci chtějí stát a Netanjahu všude říká, že ho nedopustí. Tak o čem mají jednat? V tomto ohledu je ta situace zablokovaná. Nenapadá mě žádný impuls, který by to dokázal v tuto chvíli prolomit. Dlouhodobě tam byli Američané, hlavní partner, který byl schopný dostat lidi k jednacímu stolu a rozdávat jim peníze. Teď už o tuto roli Američané nestojí,” uzavírá vedoucí Centra pro studium Blízkého východu MUP.