1968 – Husákova federalizace
Nejvýznamnější výdobytek pražského jara, nebo umně vytvořené a šikovně podvržené šidítko? Anebo snad obojí?
„Nejprve federalizace, potom demokratizace“ – tento postoj, který Gustáv Husák záměrně spoluvytvářel a nakonec velmi obratně zneužil, byl vlastní nemalé části slovenské společnosti. Připomeňme, že v nesourodé vnitropartajní koalici, která počátkem ledna 1968 sesadila prvního tajemníka ÚV KSČ Antonína Novotného, tvořili Slováci (a to v zásadě bez ohledu na to, zda šlo o reformisty či dogmatiky) důležitou složku. Ostatně Novotného nástupcem se stává Slovák – Alexander Dubček.
Právě tehdy však začíná znovu stoupat politická hvězda jiného slovenského politika – Gustáva Husáka. Tento muž, který se během závěrečné fáze druhé světové války a v období těsně po ní stal jedním z nejdůležitějších slovenských komunistických politiků, uvízl později – určitě také pro svoji nebezpečnou všehoschopnost – v soukolí procesů padesátých let a z vězení vyšel až při velké amnestii v květnu 1960. Rehabilitován byl o tři roky později a během následujícího období se postupně stal jakousi slovenskou šedou eminencí.
Nenávist Antonína Novotná zabraňovala, aby byl nějakým způsobem integrován do politického systému, jako se to v té době dařilo s jinými uvězněnými komunisty (příkladem za všechny může být Josef Smrkovský). Nenávist byla ostatně vzájemná a Husákovy invektivy vůči Novotnému jsou z malé části zachyceny i v rozhlasovém archivu.
Po Novotného pádu (koncem března 1968 musí abdikovat i jako prezident) začíná Husák strmě stoupat. Počátkem dubna se stává místopředsedou vlády – a právě v této funkci se věnuje přípravě a prosazení federalizace – po okupaci se účastní moskevských jednání a postupně se mu daří se stát mužem, na kterého se Moskva rozhodne vsadit. Koncem srpna získává funkci prvního tajemníka slovenských komunistů a ve zcela změněné pookupační atmosféře dokončuje federalizaci (nyní již jednoznačně jako alternativu k demokratizaci).
Ústavní zákon je Národním shromážděním odhlasován 27. října a slavnostně podepsán v Bratislavě o tři dny později. Nešlo však pouze o federalizaci – či spíše její šidítko – v našem právním řádu je tehdy například zakotvena existence Ústavního soudu. Ten – ač garantován ústavním zákonem – nebyl až do konce normalizace zřízen.
Skutečná demokratizace by logicky znamenala i autentickou federalizaci, ale tento postup nebyl v tehdejším totalitním režimu (jakkoliv aktuálně poněkud rozkolísaném) prostě možný.
V pořadu uslyšíte ukázky z besedy Gustáva Husáka s novináři, která se odehrála těsně před abdikací Antonína Novotného na prezidentský úřad. Dále pak několik dobových komentářů k postupně se měnící podobě federalizace a tempu jejího prosazování, ukázky z parlamentního schvalování ústavního zákona (27. října), slavnostního zasedání k padesátému výročí republiky na Pražském hradě (28. října) a rovněž slavnostního podpisu přijatého zákona na hradě bratislavském (30. října). To vše doplněno fundovanými dobovými úvahami právními i politologickými.
