17. listopad ve Státní opeře s laureáty Ceny Paměti národa

Večer pořádají Post Bellum, Český rozhlas a ÚSTR. Znáte laureáty této občanské ceny? Jací lidé si ji zaslouží a za co?

Jedním z letošních laureátů je 90letý Slovák Branislav Tvarožek. Pochází z vesnice Lok poblíž Levic, kde žilo před 2. sv. válkou více Maďarů než Slováků.

V mládí plynně hovořil nejen slovensky a maďarsky, ale díky škole i německy. To se mu později během války mnohokrát vyplatilo.

Němčina mu zachránila život

Začátek 2. sv. války Branislava zastihl v době, kdy pracoval v továrně na výrobu rádií. Z průmyslovky ho vyhodili za to, že se spolužáky z internátu přemalovávali německé nápisy a psali protiněmecká hesla.

Po vypuknutí Slovenského národního povstání v roce 1944 se Branislav Tvarožek přidal k odboji. Jejich skupinu bojující v horách Němci postupně rozložili a pochytali.

V zajetí Branislava zachránila znalost němčiny, když zaslechl rozhovor velitele stráže s lékařem. Podle velitele měl každý, kdo nebyl raněn, druhý den nastoupit do transportu.

Branislavovi se podařilo lékaře přesvědčit, aby ho zapsal do stavu raněných, a později se přihlásil jako kuchař, ačkoliv nikdy předtím nevařil.

Branislav Tvarožek na maturitní fotce v roce 1946|foto: Post Bellum

Tato lest mu vyšla. Přesunuli ho do vojenské nemocnice a přes příbuzného se mu podařilo dostat povolení k cestě do Nového Mesta nad Váhom. Štěstí při něm stálo i potom, a tak se dostal tajně domů.

Branislav se připojil ke svému otci, který sháněl jídlo pro partyzány v okolí města. Po obsazení výpadových cest vedoucích z města opět několikrát obratně využil své znalosti němčiny, a mimo jiné tak k partyzánům dostal šest a půl metráku trhaviny.

Za pomoc kurýrovi do komunistického kriminálu

Po válce Branislav Tvarožek dokončil průmyslovku a začal studovat elektrotechniku na vysoké škole. V roce 1948 ale ho ale zatkl komunista za to, že u sebe nechal přespat svého bratrance, kurýra zpravodajské služby.

Soud však byl k jakékoliv obhajobě hluchý a poslal Branislava na pět let do uranových dolů v Jáchymově.

Jeho šikovnost mu opět zajistila lepší podmínky: Dokázal ledacos opravit, a tak ho vzali na elektrodílnu. Při jedné nehodě tam však utrpěl zranění, které mu natrvalo poškodilo zrak.

V Jáchymově poznal řadu přátel, ale stal se i obětí provokace – jeden ze spoluvězňů Branislava před dozorci křivě obvinil z plánování útěku a on pak skončil na samotce.

Po návratu z vězení se shledal jen s matkou, otec zemřel čtyři měsíce před jeho propuštěním. V roce 1960 se Branislav Tvarožek šťastně oženil a pracoval až do důchodu jako elektrikář.