Zvýšit daně

Výsledek takového přístupu se záhy dostavil. Deficit veřejných rozpočtů letos dosáhne částky 150 až 200 miliard korun. Otázka zní, co s tím. Politici se k odpovědi pochopitelně nemají, protože by se nedalo říct nic pěkného. Ale že se děje něco vážného, o tom svědčí, že aspoň o snižování daní přestali mluvit.

Zřejmě se blíží další krok na této cestě, k tomu však dojde asi až po volbách.

Daně nechtějí snižovat třeba sociální demokraté, ale zvyšovat je chtějí jen zcela marginální skupině lidí s měsíčním příjmem nad 100 tisíc. Výnosem okolo pěti miliard ročně se ovšem rozpočet nezachrání. Občanští demokraté zase radí, že je lepší počkat. Pokud se ekonomika koncem roku vzpamatuje, třeba to nebude s deficitem rozpočtu tak hrozné. A teprve když se nic nezlepší, bude třeba uvažovat o nějakém řešení. Ale rozhodně to nemá být zvyšování daní.

Jinými slovy, zřejmě se blíží okamžik, kdy politici začnou mluvit o tom, že daně se musí nějak výrazně zvýšit.

Protože zatím nejsou vůbec žádné signály, že ekonomika dosáhla na dno, natož že se od něho odráží, tak je prolomení dlouholetého tabu jen otázkou času. Ale zřejmě to bude až po volbách.

Ekonomové to říkají už dnes. Podle exministra financí Jiřího Rusnoka i bývalého viceguvernéra České národní banky Luďka Niedermayera deficit bez zvýšení daní nepůjde překonat. Protože jsou realisté, tak chápou, že jen těžko půjde zvýšit sazby u nepopulárních daní z příjmu. Avšak u daně z přidané hodnoty by to jít mohlo, protože tam si daní nikdo příliš nevšímá. Když je stát zavede, tak se tím jenom zvýší inflace, což v právě v této chvíli není nebezpečné, protože ceny jsou dole. Ekonomové mají zřetelné důvody, proč tak najednou změnili názor. Příčinou všech potíží je totiž expanze sociálního státu. Funguje totiž podobným způsobem, jako v té nejbohatší skandinávské zemi. Chudší lidé neplatí vůbec žádné daně, penze rekordně rostou, mateřská dovolená je nejdelší v Evropě, vláda vydržuje studenty na vysokých školách klidně do šestadvaceti let. Peníze na zdravotnictví se vydávají bez jakéhokoli rozumného uvážení.

A čím dál běží čas, tím se stává sociální stát větším a silnějším. Nic na tom nezměnila ani reforma veřejných financí z pera Miroslava Kalouska. Naše vymoženosti by nám mohli závidět třeba i Finové a Švédi.

Právě v této souvislosti je vidět, v čem je český problém. Skandinávci jsou zvyklí přerozdělovat velké částky, aby omezili nerovnost ve společnosti. Proto jejich daňový systém spolyká téměř polovinu ekonomického výkonu celé země.

Také Češi jsou rovnostáři, ovšem na svůj sociální stát platí málo. Zdejší daně jsou jen o málo větší, než je třetina ekonomického výkonu. Dosud to nemuselo tolik vadit. Původně z toho důvodu, že v Česku byly vzhledem k výkonu ekonomiky relativně nižší mzdy. Zároveň bylo možné financovat rozpočtový deficit z privatizací. A v několika posledních letech ekonomika rostla tak rychle, že se z ní dalo zaplatit prakticky všechno, na co si politici vzpomněli.

Příjmy Čechů však rychle rostou a sociální stát, který má srovnat příjmové nerovnosti, tím výrazně podražuje. Ovšem platit nemá z čeho, protože ekonomiku zasáhla krize.

Z prostého pohledu na rozpočet je zřejmé, že teď už nepomohou běžné škrty v investicích, v platech státních zaměstnanců, ani v provozu úřadů. Jedinou možností na snížení deficitu se stává omezení sociálního státu. Ovšem něco takového je v Česku nemyslitelné. Můžeme o sobě říkat, že jsme pravicoví, jak chceme, ovšem na bezplatné vysoké školy a zdravotnictví, na výhradně státní důchody, které se podle zákona nesmějí snižovat, si sáhnout nenecháme. Proto je nutné zvyšovat daně. Tato úvaha zní po zkušenostech s rozhazováním posledních let přímo děsivě. Těm, kteří vydělávají, budeme brát ještě více peněz, aby si svůj standard udrželi ti, kteří nepracují. Nejde o to, že mnozí skutečně pracovat nemohou, potíž je v tom, že ti, kteří vydělávají, přijdou o další peníze. A pokud se to s vybíráním daní přežene, může se celý sociální stát zhroutit, protože lidé v produktivním věku odmítnou prostřednictvím nějaké radikálně pravicové strany platit.

Je to těžké přiznat, ale bez vyšších daní se dnes český stát asi neobejde. Není je však možné zvýšit bez toho, že se zároveň přijmou opatření, která začnou s nezbytnými změnami v sociálním státu. Znamená to omezit sociální stát tam, kde nefunguje efektivně. Zároveň se všichni lidé musí naučit, aby se aspoň zčásti dokázali na zlé časy či na stáří připravit sami a nenechávali jako dosud všechno na státu. Nemusíme být přece rovnostářští jako ve Švédsku, stačí, když budeme mít sociální stát jako mají Němci.

Zvýšit daně bez toho, že začnou reformy, by potíže sociálního státu pouze prohloubilo.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .