Zvláštní typy galaxií

Astronomové z Massachusettské univerzity v Amherstu, soustředění ve skupině profesora Min Yuna, objevili “neuvěřitelně zářivé” galaxie, se kterými se dosavadní nejzářivější galaxie nedají vůbec srovnávat. Zveřejnili o tom zprávu v britském odborném časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Tým astronomů nového objevu dosáhl díky pozorováním velkého radioteleskopu Large Millimeter Telescope, který má průměr parabolické antény 50 metrů a nachází se na hřebenu vyhaslé sopky Sierra Negra v Mexiku.

Astronomové pro tytéž účely také zpracovali mikrovlnná data, pořízená astronomickou družicí Planck. Vědci odhadli, že neuvěřitelně zářivé galaxie jsou 10 miliard let staré, vznikly tedy asi 4 miliardy let po Velkém třesku.

Dosavadní galaxie, považované za nejzářivější, měly zářivost mezi 1-10 bilionem zářivého výkonu Slunce. Nově objevené rekordně zářivé galaxie mají však zářivost kolem 100 bilionů Sluncí.

Jejich existence v ranějších stádiích vývoje vesmíru je pro odborníky velkým překvapením, protože astrofyzikální teorie nepředpovídala jejich existenci. Ve hře je ovšem ještě jev tzv. gravitačních čoček, které se mohou mezi galaxiemi a námi vyskytovat a mohou podstatně (až 10krát) zesilovat intenzitu jejich světla, takže jejich mimořádná zářivost by pak mohla být do velké míry jen zdánlivá.

Zde by ovšem muselo dojít k současnému zesílení světla osmi galaxií, což je samo o sobě neobvyklé. Nicméně se zdá, že ve zmíněných neuvěřitelně zářivých galaxiích dochází k extrémně rychlé tvorbě nových hvězd a skutečně tedy jde o obrovské a zářivé galaxie.

Dalším zvláštním typem jsou tzv. super-spirální galaxie. Dlouhou dobu astronomové předpokládali, že jde o normální spirální galaxie, které se nacházejí poměrně blízko naší Mléčné dráhy.

Nová studie, která využila starších archivních dat NASA, soustředěných v NASA/IPAC Extragalactic Database (NED), však ukázala, že přes 50 těchto galaxií leží mnohem dál a jsou tedy mnohem větší a zářivější. Ani v tomto případě není zatím jasné, jak podobní vzácní giganti mohli vzniknout, dosáhnout takových rozměrů a podržet si spirální charakter.

Příklady neuvěřitelně zářivých, super-spirálních galaxií|foto: NASA Earth Observatory

Většina obřích galaxií totiž patří k typu s eliptickým tvarem, kde spirální ramena chybějí. Všechny super-spirální galaxie se nacházejí ve vzdálenosti větší než 1.2 miliardy světelných let. Mají hmotnost kolem desetinásobku naší Mléčné dráhy a zářivost až 14 Mléčných drah. Jejich průměry jsou až 4x větší než průměr Mléčné dráhy.

Navíc zde vznikají nové hvězdy velmi rychle, až 30x rychleji než v Mléčné dráze, což také odporuje současným astrofyzikálním teoriím. 4 z 53 super-spirálních galaxií však obsahují dvě galaktická jádra, což pravděpodobně svědčí o tom, že dané velké galaxie vznikly speciálním splynutím dvou menších galaxií. Běžná splynutí spirálních galaxií však končí jako eliptická galaxie.

Třetím nově objeveným typem jsou tzv. přízračné či ultradifúzní galaxie. Jsou to stručně řečeno velmi hmotné galaxie, které se jakožto svítící objekty projevují velmi slabě. Drtivá většina jejich hmotnosti je totiž obsažena v temné nesvítící hmotě (nejméně 98%, v jednom případě dokonce 99.96%) a obsahují jen málo svítících hvězd, které jsou navíc velmi rozptýleny.

Galaxie tohoto typu proto vypadá “přízračně”. Např. galaxie VCC 1287 z kupy v souhvězdí Panny obsahuje 3000x více temné hmoty než hmoty v podobě hvězd. U naší Mléčné dráhy je tento poměr “jen” 15:1.

Zdroje: AstroWatch, ScienceDaily, NASA, Futurism, New Scientist, Monthly Notices of the Royal Astronomical Society, Astrophysical Journal, The Astrophysical Journal Letters