Zvládli jsme to, i když máme hodně problémů. Bez cizinců to už v Německu nejde, popisuje novinář
My Němci to zvládneme. Wir schaffen das, ujistila přesně před deseti lety tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová své krajany a nechala otevřít německé hranice prchajícím hlavně ze Sýrie, Iráku nebo Afghánistánu. „Převážně jsme to zvládli, i když je zde hodně minusů. Ta věta byla možná příliš optimistická. Ale většina uprchlíků, kteří tenkrát přišli, se integrovala,“ hodnotí pro Český rozhlas Plus německý novinář Steffen Neumann.
Připomíná, že v době, kdy kancléřka svůj výrok pronesla, už byla uprchlická krize v plném proudu a politici nevěděli, co bude. A sama Merkelová se předtím vyjadřovala docela jinak.
Čtěte také
„Pár měsíců před tím byla na návštěvě ve škole, kde se jedna dívky rozbrečela, protože její rodina procházela azylovým řízením a měla malé šance v Německu zůstat. A Merkelová ji odpověděla, že tak to prostě je. Další svědci mi potvrdili, že toto pro ni mohl být zlomový moment,“ uznává novinář, který spolupracuje například s deníkem Sächsische Zeitung.
Reakci na migrační krizi v podání Merkelové označuje jako slabou a překvapující, Němci prý v té době očekávali, že jim řekne, kdy krize skončí a co s ní bude dělat.
„A ona řekla: ‚Zvládneme to.‘ To je bohužel styl politiky, který jsme poté zažili i za covidu. V Německu máme problémy, které jsme léta nevyřešili, jako nedostatek odborných pracovníků, bydlení pro nízkopříjmové nebo málo učitelů. A během krizí to vychází na povrch,“ upozorňuje.
Čtěte také
Neumann připouští, že média o migraci velmi dlouho referovala pozitivně a částečně zamlčovala problémy s uprchlíky.
„To v lidech vyvolávalo dojem: ‚Aha, tak pro ně se dělá všechno možné, ale pro nás ne.‘ Dnes už je zpravodajství daleko blíže realitě. V Německu se třeba dlouho nemluvilo o etnicitě či zemi původu pachatelů trestných činů. To se změnilo,“ přibližuje.
Bez cizinců to už nejde
Migrační krize je v Německu v souvislosti s aktuálním výročím znovu velkým tématem, které je reflektováno kritičtěji než třeba před pěti lety, i když stále vesměs pozitivně. Jinak se ovšem vzpomíná ve starých spolkových zemích a jinak v bývalé NDR, kde do té doby měli prakticky nulové zkušenosti s cizinci.
Čtěte také
„K nám přicházeli lidé z Vietnamu nebo Mozambiku, aby tu pracovali, případně Rusové a Ukrajinci. V roce 2015 v Sasku žilo jen 5 procent neněmců, dnes je jich 9 procent. Je to stále mnohem méně než na západě, ale pro místní je to velká změna,“ poznamenává novinář.
Popisuje vlastní zkušenost, když se nedávno ocitl v nemocnici, kde pracovala více než polovina cizinců všech národů – Poláci, Ukrajinci nebo Tunisan: „Všichni byli řádně zaměstnaní, bylo jim uznáno vzdělání z domovských zemí nebo dostudovali v Německu. A od lékařů vím, že jinak by to už u nás ani nešlo.“
Za negativní důsledek migrační krize označuje dlouhodobé kontroly na hranicích s Českem nebo Rakouskem. „Znám to osobně i od mnoha českých pendlerů, kterým to ztěžuje život. Předtím jsme žili v Evropě, kde bylo možné snadno přejet hranice,“ doplňuje novinář působící v česko-saském příhraničí.
Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
