Zruší Merkelová největší evropský bordel?

„Podle odhadů se tu dnes prostitucí živí 400 tisíc žen, převážně z chudých zemí východní Evropy nebo Afriky. A ty denně obslouží kolem milionu mužů. Legalizace prostituce spustila nevídaný obchod s ženami,“ rozčiluje se šéfredaktorka feministického časopisu Emma Alice Schwarzerová.

Feministické organizace a policie bijí na poplach. Legalizace prostituce podle nich jen rozhýbala nevídaný obchod se ženami. Legalizace prostituce měla zlepšit pracovních práva sexuálních pracovnic a umožnit jim platit si zdravotní a důchodové pojištění. „Místo toho rozpoutal obchod s otrokyněmi. Statistiky ze všech zemí, kde je prostituce legální ukazují, že tam prostituce výrazně narostla. Je to obrovský byznys. Ročně se v něm protočí 14,5 miliardy eur,“ tvrdí Schwarzerová.

A na kritiku reaguje i nová vláda, která hodlá situaci změnit. Mezi projekty, které chce v příštích 4 letech prosadit, je i zpřísnění stávajícího zákona o prostituci. Přitom Německo bývá často dáváno za vzor, jak se s nejstarším řemeslem v lidských dějinách vyrovnat.

Slevy jako v krámě

Aby si provozovatelé veřejných domů v časech hospodářské krize udrželi zákazníky, snížili ceny a přidali nadstandardní nabídky nebo úkony zdarma. Některé domy dokonce přistoupily k paušálním taxám, k jakémusi All Inclusive. Někde dokonce už za padesát eur nabízejí svým klientům: „Jak dlouho a jak chceš“. V berlínském Pussy Clubu za tuhle cenu nabízejí kupu sexu, jídla a pití mezi desátou dopoledne a čtvrtou hodinou odpolední. V dalších veřejných domech mohou zákazníci využít slevy pro důchodce, taxikáře nebo celodenní vstupenky od otevření do zavíračky.

„Máme otevřeno od 16 do 4 do rána. Host zaplatí jednorázový poplatek 99 eur má k dispozici 7 až 8 žen, se kterými může jít na pokoj, jak často může, jak často chce,“ říká někdejší pasák Sascha Erben, honosící se dnes titulem obchodní vedoucí. Na nedostatek zákazníků si ve svém berlínském nevěstinci nestěžuje. „To, co je na tom pěkné je, že se člověk nemusí stresovat dlouhým seznamováním, užiju si krátkou zábavu a pak můžu jít spokojeně domů,“ přiznává jeden z návštěvníků. Do nevěstinců přicházejí muži, kteří nemají náladu na vztah, chtějí jednoduše sex. A především, mohou si poručit, co chtějí.

Bojovnice proti prostituci a šéfredaktorka časopisu Emma Alice Schwarzer|foto: Klára Stejskalová

Majitelem největších nevěstinců v Německu je pan Rudloff. Fotografka Bettina Flitner strávila v jeho zařízení v Kolíně nad Rýnem celý týden. Zajímali ji muži, kteří takové podniky navštěvují. Fotografie devíti z nich pak vyšly v časopise Stern. „Ti muži jsou kompletně k vidění i se zkrácenými jmény a povoláním. Původně jsem si myslela, že na to přistoupí spíše cizinci, ale ti to odmítli, protože v jejich zemích je ostuda chodit za prostitutkami. Němečtí muži, kteří se nechali fotit, mají v hlavách, že to je něco normálního,“ popisuje fotografka, kterou překvapily i další věci.

„V bordelu pana Rudloffa jsou všechny ženy nahé. Jen mají přes rameno kabelku. Muži jsou v koupacích pláštích. Všech 100 žen, které jsem za týden viděla, jsou z Rumunska a Bulharska a neumí ani slovo německy.“

Východní zdroje

Také v berlínském nevěstinci pochází většina dívek a žen z východu. Otevření pracovního trhu pro Rumunsko a Bulharsko tak provozovatel jednoho z berlínských nevěstinců Sascha Erben jednoznačně přivítal. „S ženami z východní Evropy je jednoduše méně komplikací, nemají tolik řečí, a absencí, že jedou, přijdou a podruhé ne. Mají větší disciplínu.“ Za touhle disciplínou se skrývají často velmi smutné osudy.

Naďa pochází ze severu Rumunska a ve 12 letech jí umřela matka a otce neměla, proto přerušila školu. „V patnácti jsem otěhotněla. Zbytek rodiny mně trochu podporoval. Později jsme odešla do Rakouska, kde jsem dělala servírku, ale moc jsem si nevydělala. Na nájem a potřeby dítěte to nestačilo. A tak jsem se začala živit takto, protože vydělám víc,“ vypráví Naďa, která si sama vybrala stát se prostitutkou.

Není to ovšem typický příklad. Podle policejních expertů většina z prostitutek končí v podobném zařízení nedobrovolně, často je prodají vlastní rodiny. „Je to šedá zóna, soukromí je soukromí a obchod je obchod. Já netuším, co dělají ve svém volnu, zda pak ty peníze někde pravidelně odevzdávají,“ má jasno šéf nevěstince Erben.

Prostituce (ilustrační foto)|foto: ČTK,ČTK

Brutalita jako ve filmu

Před časem uvedený jeden z dílů populárního kriminálního seriálu televize ARD Místo činu ukázal v plné nahotě odvrácenou tvář obchodu se sexem. Se značnou brutalitou. Diváci se nestačili divit. Kruté týrání žen, a často na večírcích pro pány z lepší společnosti. Absolutní necitlivost, lhostejnost. Jedna z žen skončila po takovém večírku polomrtvá na skládce jako nějaký odpad. Následná debata ukázala, že film se od reality téměř nelišil.

Policejní šéf pro boj s organizovaným zločinem z Dolního Saska Christian Zahel odhalil německé veřejnosti další alarmující fakt. Právě legalizace prostituce dnes financuje v Německu podsvětí. Motorkářské gangy jako Hells Angels nebo Bandidos, kterým už patří podniky zábavního průmyslu, hlavně kluby a diskotéky, dnes ovládají ulice a čtvrtě červených luceren v Kielu, v Kolíně nad Rýnem, ve Stuttgartu nebo Frankfurtu.

Zákon o legalizaci ztížil policii situaci. Když mají vyšetřovat ve veřejných domech, musejí mít povolení, nemohou tam provádět kontroly, které by mohly pomoci ženám, co se snaží dostat odtud pryč. Podle Zahela je v takových podnicích drženo násilím až devět žen z deseti.

Pro a proti legalizace

„Nepotkala jsem nikoho, kdo by dělal tuhle práci z donucení. Jsou to přece dospělé ženy, které se sami dobrovolně rozhodnou,“ říká ale Emmy Steel, jedna z mála Němek, která se dnes v Německu živí prostitucí. Je členkou berlínské organizace Hydra. Ta pomáhá ostatním prostitutkám například s daňovým poradenstvím, jazykovými kursy a podobně. V současném souboji o podobu prostituce obhajuje stávající zákon.

Tvrdí, že ženy tím jen získaly. „Sociální a zdravotní pojištění. Povinnost používat kondomy. Před přijetím zákona bylo kriminalizované si pronajmout pokoj. Od přijetí zákona se naše situace výrazně zlepšila.“ Emmy Steel patří k těm, které tuto profesi považují za zcela normální práci jako každou jinou. „My nabízíme mnohem víc než sex, ať už pracujeme v bordelu, klubu, na ulici nebo v hotelu, intimní důvěrnice, jsme umělkyně, herečky, léčitelky, učitelky. A někdy jen šlapky.“

Prostitutka Emy Steel |foto: Klára Stejskalová

Lidé z druhého tábora bojující proti prostituci tvrdí, že ženy jako Emma Steel debatu o prostituci jen zhoršují. Většinou jde totiž o vysloužilé pracovnice, které jsou dnes sami majitelkami nevěstinců nebo se angažují v organizacích jako Hydra, které žijí ze státních příspěvků.

Vůbec nejsilnější hlas zní už dlouhé roky právě z okruhu časopisu pro ženy vedeného Alicí Schwarzerovou. „V minulosti došlo v mnoha zemích k liberalizaci. Ve Švédsku, kde liberalizovali prostituci jako první, jako první poznali, že to byl špatný krok. A teď to změnili. To samé v Nizozemí. Dříve tu byla dvojitá morálka a represivní politika, ale se sexuálním osvobozením došlo k umocnění těch mocenských svazů mezi pohlavími,“ tvrdí Schwarzerová, která poukazuje na výsledky studie zkoumající 150 zemí, podle které legalizace prostituce trh se sexuálními službami rozšiřuje, čímž podporuje obchod s bílým masem.

Nová německá vláda se v koaliční smlouvě zavázala, že současný zákon změní. Podle těch náznaků by ale nemělo jít o revoluční změnu. Alice Schwarzerové to samozřejmě vítá. „Teď nám jde o první krok. Neztrácíme cíl z očí, ale jsme pragmatické. Snažíme ovlivnit zákony přes podklady a dokumenty. Jde nám o odstranění temných stránek, které prostituci provázejí a také o celospolečenské uvědomění si tohoto problému,“ říká šéfredaktorka.

Pro ni je důležité prosazení ochrany dívek do 21 let. S 18letou se podle ní dá mnohem snáz manipulovat. „Momentálně jsou podmínky pro provozovatele podniků a obchodníky s lidmi nejpříznivější. Samozřejmě by mělo dojít k nějaké celoevropské nebo světové regulaci, ale musíme začít u nás doma,“ dodává nejhlasitější německá kritička legalizace prostituce.