Žralok na dálkové ovládání

Tým biologů z Boston University předvedl na nedávném oceánologickém kongresu v havajské metropoli Honolulu žraloka ostrouna obecného, který plul bazénem podle toho, jak mu velely pokyny předávané vysílačkou. Ostroun měl v mozku voperované dvě elektrody, každou z nich v čichovém centru jedné mozkové polokoule. Signály z vysílačky indukovaly v elektrodách slabý elektrický výboj a podráždily mozkové centrum. Žralok propadl pocitu, že z jedné strany cosi ucítil a bylo by dobré se tam vydat.

Tak mohli vědci ostrouna nahánět bazénem, jak se jim zlíbilo. Experiment je přípravnou fází podstatně ambicióznějšího projektu, který si klade za cíl využít žraloky jako dokonalé podmořské špióny.

Další etapa financovaná americkým ministerstvem obrany proběhne ve výzkumném středisku na floridském pobřeží. Vědci k němu chtějí využít žraloky modravé, kteří dorůstají délky kolem čtyř metrů. Pro jejich ovládání ve volném moři nepřipadá do úvahy vysílačka, protože radiové signály neproniknou pod mořskou hladinu. Vědci proto plánují ovládání žraloků povely sonaru, které doputují k příjemci pod mořskou hladinou na vzdálenost 300 kilometrů.

V rámci projektu probíhá intenzivní výzkum žraločího mozku. Vědci hledají centra reagující na pachové molekuly, změny elektrického či magnetického pole. Zkoumají také centrum, jehož podráždění vyvolává u žraloka příjemné pocity. Drážděním těchto center by se ovládání žraloka výrazně zefektivnilo, protože by bylo možné odměnit žraloka za správně splněný pokyn.

Dobré zkušenosti získali američtí vědci s tímto systémem dálkového ovládání u potkanů, kteří prosluli pod označením "Roborat" (česky cosi jako "robotičtí potkani"). Těm voperovali vědci do mozku tři elektrody. Dvě z nich dráždí na povel vysílačky mozková centra zpracovávající podněty z hmatových vousů. Třetí elektroda vnáší vzruchy do centra pro libé pocity, které je aktivní například po zahnání hladu nebo při páření. Vědci vysílali signál do hmatového centra a když se potkan vydal na stranu, na které jej "tahají vousy", odměnili jej podrážděním centra libosti. Po krátkém tréninku dokázal operátor provést "robotického potkana" složitou překážkovou dráhou. Přinutil ho dokonce vlézt tam, kam by se zvíře samo o své vůli nikdy nevydalo, např. na strmě se svažující plošinu, na které se potkan neudrží.

S dálkově řízenými robotickými potkany nesoucími maličké kamery a mikrofony se již počítá při pátrání po osobách zasypaných pod troskami zřícených budov při zemětřesení a dalších katastrofách. Armáda a policie plánuje jejich nasazení pro špionáž.