Znovuzvolení Klause se blíží

Mohlo by se tudíž zdát, že miska vah se pomalu začíná překlánět na stranu tohoto ekonoma, se kterým jako první přišli zelení. Zmiňovaný pocit by mohly posilovat zákulisní informace, podle kterých by proti Švejnarovi nebyli senátoři z řad nezávislých.

Pokud by to byla pravda, stejně by to na zvolení hlavou státu nestačilo. Na Švejnarovu stranu by se museli přiklonit i lidovci a podle všeho rovněž část komunistů. Těžko lze počítat s tím, že by právě představitelé KSČM podporovali člověka, který žije ve Spojených státech a jehož pohled na svět je přece jenom jiný než rudý. Další argument, proč nepovažovat Švejnara za vážného Klausova soupeře, vychází z výroků některých lidovců. Ti se nechali opakovaně slyšet, že nechtějí hledat kandidáta na prezidenta za každou cenu a že by nebylo špatné podpořit Václava Klause.

Rovněž postoj sociální demokracie není jednoznačný. Vždyť po návštěvě jejich poslaneckého klubu zazněla pochvalná slova nejenom na adresu Švejnara, ale i Dienstbiera a Pačese. Když se to dá všechno dohromady, je zřejmé, že s blížícím se termínem prezidentské volby výrazně rostou šance Václava Klause na znovuzvolení. Tento dojem může posílit i informace, kterou sociální demokraté pustili na veřejnost. Podle nich Klausovi vyjednavači kontaktují poslance a senátory a sondují jejich případnou podporu stávající hlavě státu. Podle těchto kuloárních zpráv se prý nebrání ani kontaktům s komunisty. Zkrátka je velmi pravděpodobné, že se Klausovu týmu podaří sehnat potřebných devatenáct hlasů mimo ODS.

Vzhledem k tajné volbě by nebylo překvapením, kdyby jich bylo předjednáno ještě více. To pro jistotu, kdyby si to náhodou někteří poslanci a senátoři rozmysleli. A nemuselo by nutně jít pouze o ty mimo ODS. Právě tajná volba je pro nejrůznější politické kšefty přímo živnou půdou. Pod jejím pláštíkem lze ukrýt cokoli. Nelze se tudíž divit, že občanští demokraté informace o zákulisním vyjednávání popírají. Na současném dění kolem prezidentské volby je tak nejzajímavější to, že definitivně padl mýtus, který se vytvořil za doby prezidentování Václava Havla a který negativně ovlivnil minulou volbu. Tehdy se politici zdráhali dopředu diskutovat o tom, kdo by mohl Havla nahradit. Výsledkem byla improvizace, která volbu svým způsobem ponížila na cirkusové představení, při kterém byli kandidáti taháni jako králíci z klobouku. Často k překvapení nejenom nezúčastněných diváků, ale i samotných aktérů.

Nyní se tedy jednak diskutuje o tom, kdo by se mohl Václavu Klausovi postavit, jednak se politici nebojí veřejně mluvit o tom, proč už Klause na Hradě nechtějí. Samozřejmě lze spekulovat o tom, zda to myslí vážně. Jejich dosavadní počínání totiž vyvolává podezření, že jejich váhavost může být součástí plánu, jak Klause naopak v prezidentském křesle udržet. Svým způsobem je to jedno. Prezidentská volba totiž není osudovým krokem, který by výrazně ovlivnil budoucnost tohoto státu.

Právě dosavadní působení Václava Klause v prezidentské funkci dokazuje, že i politik dělící společnost na zaryté příznivce a odpůrce, může po přesunu na Hrad získat velmi vysokou popularitu u občanů. Zjednodušeně řečeno, ať už poslanci a senátoři zvolí kohokoli, veřejnost jejich rozhodnutí kladně přijme. Když ne bezprostředně po volbě, tak s odstupem času určitě. A protože zákulisní kroky naznačují, že bychom tentokrát neměli být při prezidentské volbě svědky trapné improvizace, je celkem lhostejné, zda proti Václavu Klausovi bude kandidovat jenom jeden kandidát a zda se bude jmenovat Švejnar, Dienstbier, Pačes, nebo úplně jinak. Je totiž téměř jisté, že bez velkých průtahů bude znovu zvolen Václav Klaus.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .