Zmatky kolem dinosauřího peří

24. září 2010

Dinosauři měli peří dávno před tím, než se na Zemi objevili první ptáci. Většina odborníků proto považuje ptáky za opeřené dinosaury, kteří zapomněli před 65 miliony roků vyhynout. Objev dinosaura druhu juravenator starki ale naznačuje, že osudy dinosauřího peří byly mnohem komplikovanější.

Kdyby dnes točil Steven Spielberg slavný kasovní trhák Jurský park, musel by mnohé z dinosauřích aktérů odít do peří. Dokonce i proslulý dravec tyranosaurus a jeho blízcí příbuzní se podle některých paleontologů pyšnili alespoň částečným pernatým hávem. Objev dinosauřího peří umožnily teprve dokonale zachovalé fosílie z jemnozrnných čínských vápenců. Na nich jsou otisky prachového peří i skutečných per dobře patrné. Vědce proto poněkud překvapilo, když do diskusí o dinosauřím peří zasáhl také nález vyzvednutý ze slavných litografických vápenců těžených u německého Solnhofenu. Ty už ale vydaly nejednu paleontologickou raritu. Byl tu kromě jiných fosílií nalezen první exemplář praptáka archeopteryxe.

Ursula Göhlichová z mnichovské univerzity spolu s Luisem Chiappem z The Dinosaur Institute v Los Angeles popsali ve vědeckém časopisu Nature nový druh dinosaura, kterému dali jméno juravenator starki. Jeho rodové jméno znamená jurský lovec. Druhovým jménem vzdali vědci hold rodině Starků. Ta vlastní vápencový lom, z něhož byla zkamenělina získána.

Dinosaurus, který dorůstal délky kolem 80 centimetrů, žil před 151 až 152 miliony lety. Jeho fosílie se velmi dobře zachovala a díky tomu jsou ve střední části jeho ocasu patrné zbytky kůže. A právě ta se stala kamenem úrazu pro stávající názory přisuzující šmahem peří všem juravenatorovým příbuzným. Kůže na ocasu "jurského lovce" peří nenese a byla zjevně krytá šupinami. Všichni dosud známí juravenatorovi příbuzní mají tuto část ocasu opeřenou. Proč "jurskému lovci" peří chybí, není jasné.

Objev přivítali odpůrci dinosauřího opeření. Ti považují otisky peří za pozůstatky bílkovinných vláken z rozkládající se kůže. Mnohé fosílie jsou pozůstatkem dávných mršin, které se po nějakou dobu rozkládaly a teprve pak byly šťastnou souhrou náhod zachráněny pro současnou vědu. Přesto jsou zastánci tohoto názoru v menšině. Mnohé čínské fosílie nesou otisky s charakteristickými znaky peří, a většina paleontologů proto o opeření dinosaurů nepochybuje.

Luis Chiappe a Ursula Göhlichová nabízejí pro svůj překvapivý nález hned několik vysvětlení. Jednotliví dinosauři se mohli v rozsahu opeření výrazně lišit. Jurský lovec mohl být opeřený, ale ocas mohl mít na rozdíl od svých nejbližších příbuzných holý. Opeření se mohlo měnit i během života dinosaura. Jinak mohla být opeřena mláďata a jinak dospělé kusy. Snad podléhalo opeření změnám i v závislosti na ročních dobách. Nelze vyloučit, že dinosauři sezónně "pelichali". Do úvahy přichází i možnost, že si příbuzní jurského lovce vyvinuli peří několikrát nezávisle na sobě a předci jurovenatora to nezvládli. Je možné, že jurovenatorovi předci sice peří měli, ale jurský lovec o ně evolucí přišel. Pak bychom měli co dělat s "olysalým" dinosaurem.

Spustit audio