„Zlato hlupáků“ živí oceány

11. květen 2011
Monitor

Nanočástice pyritu z hydrotermálních komínů jsou bohatým zdrojem železa pro věčně hladové oceánské bakterie.

Stejně jako lidé i bakterie a fytoplankton žijící v oceánech potřebují ke svému růstu železo. A získávají jej i z jednoho nečekaného zdroje: hydrotermálních komínů na dně oceánů, které „vyfukují“ horkou vodu plnou minerálních látek z nitra Země. Mezi nimi je i sloučenina železa a síry známá jako pyrit (FeS2) nebo také jako „zlato hlupáků“. Tuto přezdívku si pyrit získal jak pro svou zlatou barvu, tak kvůli tomu, že někdy provází malá množství skutečného zlata. O tom, že oblaka vyfukované vody pyrit obsahují, víme už delší dobu. Předpokládalo se však, že jeho částice jsou relativně velké a rychle klesají na dno moře.

Výzkum vědců z Delawareské univerzity a dalších institucí však ukázal, že hydrotermální komíny „chrlí“ významné množství částic pyritu, jejichž průměr je tisíckrát menší než průměr lidského vlasu. Tyto nanočástice jsou natolik malé, že neklesají ke dnu a volně se šíří na dlouhé vzdálenosti a do povrchových vrstev oceánu. V mořské vodě pomalu oxidují a do vody přitom uvolňují životadárné železo, které mohou využívat bakterie a fytoplankton.

Fotografie pořízená transmisním elektronovým mikroskopem ukazuje nanočástice pyritu.

Zdroj: NSF

autor: redakce ČRo Leonardo
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.