Život v pouštích severního Súdánu
Na lokalitě Wad Ben Naga, která leží asi 130 km severně od hlavního města Chartúmu, probíhá v těchto dnech třítýdenní průzkum zdejší fauny, který provádějí zoologové z Národního muzea. Dalším členem zoologické expedice je herpetolog Jiří Šmíd z katedry zoolog PřF UK. Spolu s redaktorkou Tamarou Urválkovou se vydali do noční pouště lovit zajímavá zvířata.
Tohle je gekon rodu Terentola. To jsou gekoni obývající severní Afriku a tady patrně budou jihovýchodní hranice jejich rozšíření. Co to je za druh konkrétně, to si teď netroufnu odhadnout. Obecně bývají v pouštních oblastech gekoni docela rozšíření, protože v noci je tam chladněji a hmyz je prakticky všude, dokážou se tam uživit. Denní vedra přečkávají někde v úkrytu, takže jim nesnesitelné horko nijak zvlášť nevadí. Tohle je už třetí druh, vlastně třetí rod, který jsme tu během dneška a včerejška chytili.
Jaký je cíl vaší výpravy a tvůj konkrétně?
Nejraději bych se podíval k Rudému moři, tam leží relativně vysoká pohoří, kde by se mohly skrývat nějaké nové, doposud neznámé druhy. V horách panují jiné podmínky než v okolních rozlehlých nížinách a mohou tam být druhy, které jsou specializované na určité klima a nedostanou se přes údolí někam jinam, nedokáží osídlit další vrchy. Tak se stává, že na jedné hoře je jeden druh a na vedlejší hoře, oddělené hlubokým údolím, žije druh další, a nedokážou mezi sebou komunikovat či migrovat, protože nedokážou přežít podmínky v mezilehlé nížině.
Jak dlouho bude výzkum v této oblasti trvat?
Teď jsme tady poprvé, chtěli bychom se sem podívat ještě v následujících alespoň dvou letech. U takového výzkumu nelze jednou přijet, za týden obejít pár lokalit a udělat si obrázek. Samozřejmě, už teď jsme chytili nějaké druhy, ale to vždy člověk chytne nějaké široce rozšířené druhy, které jsou na každém rohu. Ale chcete-li chytnout něco vzácnějšího, musíte na lokalitě zůstat déle.
Stále jsme doufali, že objevíme a popíšeme netopýra. Nakonec jsme ale místo něj, poblíž roury pod železničním náspem, objevili malého hroznýše Erixe, neboli hroznýška tureckého.
To je podzemní had, který většinu času tráví zahrabaný někde v písku, proto má tlamu tvarovanou tak, že mu horní ret překrývá spodní, aby mu, když se zahrabává, písek nepadal do tlamy.
Bez obav ho držíš v ruce, není jedovatý?
Není, určitě ne.
A jsou tu plazi, u kterých bychom se měli obávat?
Jsou. Očekával jsem, že spíše potkáme nějakou zmiji rodu Echis, ty jsou podobně velké jako tento had, mohou mít zhruba 30 cm, možná trochu víc, a jsou to jedni z nejjedovatějších hadů na světě. Tady v Africe způsobují ze všech hadů nejvíce úmrtí.
A jací další jedovatí hadi tu ještě žijí?
Mohla by tu být černá mamba, ale to je spíš savanový had, možná jsme už moc na severu, tady v poušti už asi nebude, ale obecně v Súdánu ano. A potom kobry. Ty už není radno chytat v půli těla, jen tak halabala. Třeba tento Erix, kterého jsme na lokalitě druhý den našli, to je dost rarita, to je zvíře, které se nachází dost zřídka a špatně se hledá, právě proto, že je většinu času zahrabaný někde v zemi.
Takže náš dnešní úlovek činí jeden hroznýšek, dva pískomilové...
...a dva gekoni. To je docela úspěch.
O dalších výsledcích expedice a nejzajímavějších nálezech vás budeme určitě informovat v některém z vydání lednové Natury, po návratu našich přírodovědců z Afriky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.