Zívání chladí mozek

21. září 2011
Monitor

Zívání není jen známka únavy. Podle nové studie zabraňuje mozku, aby se přehřál.

Biologická funkce zívání zatím není příliš dobře prostudována. Existují různé teorie, ale experimentálních studií bylo provedeno jen málo. Vědci z Princetonské univerzity nyní poprvé zaznamenali, že frekvence našeho zívání se odvíjí od okolní teploty. U 160 lidí žijících v Tucsonu v Arizoně sledovali, jak často zívají. Zjistili tak, že lidé mají větší sklon k zívání v zimě než v létě. Tento objev podle nich podporuje hypotézu, která zívání řadí mezi termoregulační mechanismy.

Vzestup teploty mozku vyvolá podnět k zívnutí, které jej ochladí. O tom, že „zívací termoregulace“ opravdu funguje, svědčí předchozí studie stejného vědeckého týmu. Její výsledky dokázaly, že teplota mozku pokusného potkana po zívnutí je nižší než před ním. Chladící efekt vědci připisují jak zvýšenému přítoku krve do mozku, který vyvolá roztažení čelistí, tak výměně tepla se vzduchem z prostředí.

V létě, kdy je okolní teplota podobná teplotě lidského těla, se efektivita tohoto mechanismu snižuje, a pokud teplota prostředí přesahuje teplotu těla, bylo by zívání dokonce kontraproduktivní. V létě proto zíváme méně často. Naproti tomu v zimě, kdy si při každém zívnutí nabereme chladivý vzduch, jeho frekvence stoupá.

Zdroj: ScienceDaily, Frontiers in Evolutionary Neuroscience

autor: redakce ČRo Leonardo
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.