Zívání chladí mozek
Zívání není jen známka únavy. Podle nové studie zabraňuje mozku, aby se přehřál.
Biologická funkce zívání zatím není příliš dobře prostudována. Existují různé teorie, ale experimentálních studií bylo provedeno jen málo. Vědci z Princetonské univerzity nyní poprvé zaznamenali, že frekvence našeho zívání se odvíjí od okolní teploty. U 160 lidí žijících v Tucsonu v Arizoně sledovali, jak často zívají. Zjistili tak, že lidé mají větší sklon k zívání v zimě než v létě. Tento objev podle nich podporuje hypotézu, která zívání řadí mezi termoregulační mechanismy.
Vzestup teploty mozku vyvolá podnět k zívnutí, které jej ochladí. O tom, že „zívací termoregulace“ opravdu funguje, svědčí předchozí studie stejného vědeckého týmu. Její výsledky dokázaly, že teplota mozku pokusného potkana po zívnutí je nižší než před ním. Chladící efekt vědci připisují jak zvýšenému přítoku krve do mozku, který vyvolá roztažení čelistí, tak výměně tepla se vzduchem z prostředí.
V létě, kdy je okolní teplota podobná teplotě lidského těla, se efektivita tohoto mechanismu snižuje, a pokud teplota prostředí přesahuje teplotu těla, bylo by zívání dokonce kontraproduktivní. V létě proto zíváme méně často. Naproti tomu v zimě, kdy si při každém zívnutí nabereme chladivý vzduch, jeho frekvence stoupá.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.