Žít trapistickým životem...
V Česku se rodí nový klášter. Ponese poetické jméno: klášter Naší Paní nad Vltavou. Bude stát v Poličanech na území farnosti Křečovice. V klášteře budou v tichu žít, modlit se a pracovat trapistky, přísný kontemplativní řád. Staveniště budoucího kláštera požehnal kardinál Miloslav Vlk. Velmi mu záleží na tom, aby u nás vznikaly takovéto duchovní pevnosti, naplněné modlitbou a životem.
Je tady jeden velice zajímavý moment: všeobecně klesá počet řeholnic, a to nejen v Česku. Mnozí to spojují s duchem doby, která je už taková, že málokdo je schopen a ochoten učinit radikální celoživotní rozhodnutí. Ale! když už se mladí lidé rozhodnou pro řád - pak je to řád kontemplativní, tedy velmi přísný. Ty zažívají velký rozkvět. Jak si tento pozoruhodný jev vysvětluje kardinál Miloslav Vlk? Tím, že mladí lidé jsou revoluční a mají smysl pro plné nasazení - připomíná angažmá mladých v devětaosmdesátém roce, například.
"Něco obdobného je také v církvi: kde cítí takovou totálnost a plné nasazení, tam jsou schopni nastupovat. Třeba tady v Praze na Hradčanském náměstí jsou karmelitky a ty mají zásadu 'dvacet a dost', totiž že komunity mají být jen do dvaceti členů. Ale ony měly takový příliv, že založily další klášter v Dačicích. Děvčata - mladší, nebo středních let - to znamená ženy s možnou perspektivou, a ony šly do kláštera!"
Meditace, četba, modlitba, práce, mlčení - to je denní režim trapistek. K tomu, aby člověk zvládl život v kontemplativním řádu, nestačí, že jen on sám to chce. Musí k tomu být povolán, musí tu být to něco navíc.
"Toto by normálně člověk - když by se rozhodl a řekl ,já tam půjdu' - nevydržel. K tomu musí být vnitřní dispozice, a tady musím říci: nejen dispozice, ale i dar. Dar Boží, to je povolání. Povolán k tomuto životu. Jinak bez tohoto vnitřního daru, který je Božím darem, by to člověk nevydržel. Kdyby to jen sám chtěl, aniž by v sobě rozpoznal tento vnitřní dar."
Kardinál Vlk sám by se na život v řádu necítil. Je mu jasné, že on k cestě cesta řeholníka povolán nebyl...
"No protože tak to je! Já v sobě toto povolání necítím. A nedokázal bych žít trapistickým životem - mlčením, modlitbou, četbou a fyzickou prací. To by bylo pro mě velmi náročné, protože jsem typ spíše otevřený, mám rád kontakty... Takže vím, že pro toto nejsem povolán."
Když kardinál Vlk žehnal staveniště kláštera, liturgický průvod se přitom bořil do čerstvě rozorané hlíny nového stavebního pozemku. Přítomným řekl:
"Dobře si uchovejte v paměti tuto chůzi vlhkou hlínou. Dá-li Bůh, již za dva roky se zde budeme procházet křížovou chodbou kláštera a vstoupíme do nového chrámu Naší Paní nad Vltavou..."
