Zhoubné příčiny a následky korupce
V pátečním nočním pořadu České televize Událost a komentáře pronesl ekonom Pavel Kohout zajímavou myšlenku. Známý fakt, že k hrubému národnímu produktu má Švédsko nejvyšší, tedy asi 32 procentní výši sociálních výdajů, je způsobem nejen tím, že se tam vybírají vysoké daně, ale hlavně také tím, že je tam nejnižší korupce. To znamená, že peníze tam nelegálně neunikají a nemizí v kapsách nepoctivců či dokonce kdesi v dálných zemích.
Na první pohled by se mohlo zdát, že korupce sama s těmito úniky nemá nic společného, ale v zápětí v kursu tak zvané obchodní angličtiny na BBC se slovo bribery, tedy podplácení, vyskytovalo v těsné souvislosti se slovem laundering, tedy praní rozumí se špinavých peněz, a steeling, tedy už přímo kradení. A to ještě do této série nebylo zahrnuto slovo pro Angličany příliš nové, převzaté s češtiny. Totiž tunelling, tunelování.
Aniž bychom se pouštěli do složitých definic těchto pojmů, můžeme se shodnout na jejich společném jmenovateli, a tím je pokřivená morálka. Ta ovšem nevyplývá z nějakých ekonomických souvislostí, ale z charakteru lidí, kteří se v ekonomice nebo v politice pohybují. Špatná morálka pak proniká i do ekonomiky legitimní, natož pak do zamlžené ekonomiky šedé a do zcela zatemněné ekonomiky černé.
A tak, i když to vypadá, že uplácením se nic neukradne, protože uplácejícímu i uplácenému to přinese jenom prospěch, souvislosti se brzy projeví nejrůznějšími škodlivými následky. U namátkových příkladů, které teď budu uvádět, prosím posluchače, aby si jména hlavních aktérů doplnili sami. Všechno třeba nasvědčuje tomu, že není něco v pořádku s dlouholetým vztahem jistého podnikatele k jistému významnému magistrátu v záležitosti vánočních či velikonočních trhů. Přinejmenším se zde jeví značný nepoměr v zisku onoho podnikatele, vyplývajícím z toho, co vybere od stánkařů a poplatkem, který za to magistrátu odvede.
Lze tedy předpokládat, že z tohoto svého zisku může utrousit něco do soukromých kapes těch, kteří s ním příslušnou smlouvu uzavírají. Oboustranná výhodnost tohoto korupčního vztahu se však odrazí nejen v nevýhodně vysokých poplatcích pro stánkaře, ale i ve vysokých cenách pro kupující. V neposlední řadě to může být spojeno i s mhouřením očí nad pracovním morálkou příslušného podnikatele, v níž se zákonitě obrátí jeho špatná morálka osobní. V důsledku takové práce pak může třeba něco spadnout, někomu to vážně ublíží a viník svádí vinu na kdeco a na kdekoho stovky kilometrů od takového neštěstí.
Jak zajisté pozorujete, dá mi hodně práce, abych co nejsrozumitelněji naznačil souvislosti korupce s jinými zly na konkrétních případech a vyhnul se přitom žalobám. Neboť velmi účinnou zbraní všech korupčníků je už téměř okřídlená věta, "tak mi to dokažte." Dokažte jim něco, když máte k dispozici jen určité logické dedukce, po kterých každý protřelý korupčních jen plivne slovem spekulace a pošle před soud vás. Daleko snáze, než vy můžete poslat jeho. Zůstaňme tedy nadále neadresní. Větička, "tak mi to dokažte", je přímo bytostně spjata s jedním českým politikem, který v roce 2002 v duchu svých předchozích aktivit velmi horoval pro nákup nadzvukových stíhaček jedné určité značky.
Když pak těsně neuspěl, snažil se aspoň o prosazení nájmu těchto strojů, což i tak, pomineme-li základní otázku, zda-li toto zboží vůbec potřebujeme, má náš stát přijít na miliardy. Při troše schopnosti slyšet trávu růst, můžeme teď registrovat jakýsi podpovrchový šelest, který chvílemi nasvědčuje tomu, že příslušné dohody jsou už už na spadnutí, ale v zápětí zase jakoby cosi zadrhávalo. A tu najednou zazní z britského rozhlasu zpráva, že výrobce oněch letadel propouští značnou část svých zaměstnanců, neboť o jeho výrobky už prakticky nikdo na světě nemá zájem.
Koho by pak nenapadlo, že onen výrobce je ochoten uplatit kdekoho, kdo si od něho ještě něco koupí, nebo aspoň najme, byť by se za to mělo zaplatit miliardami, vytahanými z kapes občanů. Leckteré nedůvěřivce napadaly podobné myšlenky už začátkem 90.let, když jistá upadají americká firma byla najata, aby naroubovala svá zařízení na sovětský systém jistě jaderné elektrárny, o jejíž potřebnosti také byly a jsou podobné pochybnosti, jako u těch letadel. Ale já bych se vrátil k tomu pátečnímu večeru v našich médiích.
Těsně předtím, než ekonom Pavel Kohout, mimochodem uváděný nyní jako analytik neprůhledné společnosti PPF, ukázal na ten dobrý švédský vzor, v Kotli televize NOVA vlastně ne právě tím záhadným PPF, čelný komunista Vojtěch Filip slibovat, jak v jeho vysněném budoucím socialismu se on vzdá svých nadprůměrných poslaneckých a jiných odměn, přesně v duchu zásad, hlásaných kdysi Leninem. Kupodivu však neřekl ani slovo, jak to před pár lety bylo s jeho osobní účastí na vývozu nějakých lokomotiv, kamsi do Asie, o nějž se pokoušel se svým nynějším sokem na funkci předsedy KSČM Miroslavem Ransdorfem.
A ještě předtím na naší stanici připomněl téma korupce a jejich následků pan profesor Vojtěch Cepl. Nezdravě vysoký počet studentů právnické fakulty Univerzity Karlovy připsal na vrub i důsledkům známé korupční aféry s přijímacími testy, kdy místo vyhledání a potrestání viníků se spravedlnosti učinilo za dost, že kromě korupčníků byli přijati i všichni, kteří nekorumpovali. To vše opakuji na právnické fakultě, pražské Almy Mater. To jsou věru skvělé náměty k úvahám kdo z koho. Budeme se ve sjednocené Evropě přibližovat my Švédům, anebo je převálcujeme a naučíme našim moresům?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.