Zeštíhlení čínské armády

Podstatnému zeštíhlení ozbrojených sil požehnal už loni na podzim sjezd Čínské komunistické strany. Připomeňme, že na tomtéž sjezdu proběhla předem dohodnutá generační výměna vedení a byly přijaty změny stanov tak, aby do strany mohli být přijímáni i podnikatelé. Není pochyb o tom, že dodatečným impulsem k reformě vlastních ozbrojených sil muselo být pro Čínu i rychlé vítězství spojeneckých sil v Iráku, jako důkaz výhod moderně vedené války.

Vojenští odborníci tvrdí, že propuštění zhruba půl milionu lidí je nezbytným, ale pouze prvním výrazným krokem čínské armádní reformy. Navíc prý půjde o krok relativně snadný. Podobně jako před šesti lety, kdy bylo rozhodnuto, že armádu opustí několik set tisíc lidí, ani tentokrát se bývalí vojáci neocitnou na dlažbě.

Většina z nich by totiž měla najít uplatnění v řadách policie. Kromě toho bude snižování stavů dosaženo také pouhými administrativními úkony, jakými jsou převedení vojenských škol, nemocnic a jiných zařízení pod civilní správu. Snížení počtu důstojníků a zjednodušení velitelských struktur bude nepochybně bolestnější částí reformy, určitě pro ty, kterých se bezprostředně dotkne.

Čínské vedení si zkrátka uvědomilo, že armáda nemůže zůstat de facto ve stejném stavu jako před více než půl stoletím v dobách bojů mezi silami zakladatele Čínské lidové republiky Mao Ce-tunga a armádou vedenou Čankajškem. Podle autora tohoto příměru, profesora mezinárodních vztahů z Pekingské univerzity, Š´ jin-chunga, si ale současné vedení strany a státu zároveň uvědomuje, že vážně míněná armádní reforma není jen otázkou propouštění nadbytečných lidí, či nákupu nových zbraní.

O tom, že čínské ozbrojené síly procházejí hlubšími změnami už delší dobu, svědčí informace, která se zprávou o chystaném početním snížení čínských ozbrojených sil bezprostředně nesouvisí. Představitelé čínského leteckého průmyslu před několika -7. Letoun, označovaný také jako FC-1, by měl ve výzbroji čínské armády postupně nahradit stíhačky typu F-7 a Mig-21.

Do služeb čínského armádního letectva by mělo být postupně zařazeno až 200 těchto strojů. Důležitějším aspektem této zprávy je fakt, že nový stíhací letoun byl sice vyvinut v Číně, ale jako výsledek společného čínsko-pákistánského projektu. Podle odhadu odborníků na něj Peking a Islámabád vynaložily zhruba sto padesát milionů dolarů. Kromě krytí vlastních potřeb, což v případě Pákistánu znamená sto padesát strojů, se počítá s exportem do dalších zemí, jmenovitě Íránu či afrických a jihoamerických států.

Peking má tedy ambice, které se zdaleka neomezují jen na modernizaci vlastních ozbrojených sil, ale týkají se také nesmírně lukrativního a strategicky důležitého obchodu se zbraněmi. V zájmu těchto ambicí Čína neváhá uzavírat velmi zajímavá spojenectví, která se nutně nemusí omezovat jen na jediný vojenský projekt.

Čína má jistě zájem na tom, aby její ozbrojené síly provázela pověst efektivní armády. Pokud reforma proběhne podle představ jejích autorů, pak by také nemuselo docházet tak často k nehodám, jakou byla ta, při které před nedávnem ve Žlutém moři zahynulo sedmdesát členů posádky vojenské ponorky. Ať už ale armádu čeká cokoli, jedno je jisté. Čínské komunistické vedení nedovolí, aby reforma ohrozila schopnost armády působit jako ochránce zájmu Číny v regionu i v širším měřítku.