Zemřel kmenový historik Českého rozhlasu Plus Eduard Burget

Rozumný, ale vždy lehce nad věcí, ironický, ale nikdy ne zlý, přátelský a vždy spíše klidný – a hlavně pokaždé ve snaze smiřovat různé tábory a rozhádané strany. Vystudovaný historik, který po mnohaletém angažmá na šéfredaktorské pozici v respektovaném časopisu Dějiny a současnost zakotvil v literárněvědném ústavu, kde vždy dovedl přihlédnout ke stránce archivní a historické, aby poučil leckdy nedovzdělané literární historiky. Vášnivý diskutér a čtenář nejen české literatury, který se dlouhodobě zajímal o osobnost dramatika Františka Zavřela (věnoval mu svou monografii Dramatik na pranýři, 2017), ale též vynikající znalec kulturního a literárního života dvacátého století.

Patřil k lidem, kteří milovali svou práci (vedle akademického působiště také učil na pražské Vysoké škole kreativní komunikace) a kterého měli lidé, s nimiž spolupracoval, rádi nejen pro jeho odborné znalosti, ale hlavně pro jeho povahu.

Nedílnou součástí jeho celoživotního putování světem historie a literatury byla spolupráce s Českým rozhlasem. V roce 2005 ho Milan Kudrys přivedl do redakce tehdejší publicistické stanice Český rozhlas 6. Eduard Burget tam připravoval pořady Historie věčně živá, Téma a Portréty. Ve spolupráci s rozhlasem pokračoval i na stanici Český rozhlas Plus, kde se kromě Portrétů věnoval i recenzím knížek v pořadech Ex Libris. Patřil k těm, kdo dovedli vždy přesně a dobře pojmenovat problematická místa, trefně charakterizovat povahy, ale i rozumně zdůvodnit svou případnou kritickou glosu nebo recenzi.

Rozpracované projekty, na nichž do poslední chvíle dělal, ať to byly studie o tzv. šedé zóně, případové studie o knihách, které měly jít do stoupy, ale i edice vzpomínek Vladimíra Ležáka-Borina a vybraných textů dánského bohemisty a historika Petera Buggeho, nezůstanou, doufejme, jako fragmenty. Těmi bez něj zůstáváme my – už nyní je jasné, že ho budeme postrádat víc, než jsme schopni si ve chvíli bolestného překvapení z jeho odchodu vůbec připustit.