Zemřel Jan Nowak-Jeziorański

21. leden 2005

Když jsem se dnes z polského rozhlasu dozvěděl smutnou zprávu, že ve věku 92 let zemřel Jan Nowak Jeziorański, přemýšlel jsem, ke které z postav naší poválečné emigrace bych ho přirovnal. Asi nejvíce společného měl s Pavlem Tigridem, i když na rozdíl od něj se Jan Nowak Jeziorański po pádu komunismu nikdy přímo neúčastnil domácí politiky, ale spíše za svou zemi lobboval v zahraničí..

Tento muž, který byl nezpochybnitelnou autoritou pro několik generací Poláků, se narodil v roce 1913 a až do druhé světové války byl řadovým asistentem na ekonomické katedře univerzity v Poznani.

Příchod války ho zastihl jako poddůstojníka v polském dělostřelectvu. Hned v září roku 1939 padl do německého zajetí, z kterého se mu podařilo uprchnout. Okamžitě se zapojil do odboje v rámci Armii Krajowej, kde se podílel na distribuci podvratných materiálů mezi německé vojáky. Poté se stal spojkou mezi londýnskou vládou v emigraci a vlastním Polskem. Celkem pětkrát se mu podařilo během války dostat z vlasti do Británie a zpět. Naposledy byl vysazen v Polsku v červenci 1944, těsně před začátkem varšavského povstání. To nakonec Němci krvavě potlačili, ale Jeziorański na rozkaz velitele a s notnou dávkou štěstí z hořícího města uprchl. Podařilo se mu tak zachránit stovky dokumentů a fotografií, svědčících o osudech varšavských povstalců. Stal se legendárním Kurýrem z Varšavy.

Po válce zůstal ve Velké Británii, kde pracoval jako redaktor BBC. Poláci, včetně politiků nad smrtí své legendy truchlí. Opoziční poslanec Sejmu Alexander Hall řekl například v prvním programu polského rozhlasu o Jeziorańském následující.

"Odešel velký Polák, o tom není pochyb, jedna z těch postav, která symbolizovala nepřetržitost boje polského lidu za nezávislost. Odehrál svojí obrovskou roli jako šéf polské sekce radia Svobodná Evropa."

Když tato stanice začala v Mnichově 3. května roku 1952 vysílat, vzkázal po rozhlasových vlnách první ředitel polského vysílání, kterým byl, jak už bylo řečeno právě Jan Nowak-Jeziorański posluchačům ve vlasti následující:

"Budeme vám říkat pravdu o událostech, které se odehrávají ve světě, protože je sovětský režim chce před vámi zatajit, aby ve vás zabil zbytky naděje. Budeme v éteru bojovat s rusifikací a sovětizací polské kultury a proti překrucování našich dějin a tradic. Budeme hlasitě říkat to, co polská společnost říkat nemůže, protože má roubík v ústech."

Ředitelem polské sekce Svobodné Evropy byl Jan Nowak Jeziorański až do roku 1976. V roce 1982 se pak vystěhoval do Spojených států, kde byl jedním z vůdců tamní polské komunity. Mimo jiné působil jako jeden z ředitelů Kongresu Poláků v Americe. Napsal řadu vzpomínkových knih, ve kterých popisoval svou válečnou zkušenost a i práci v Radiu Svobodná Evropa. Mezi nejznámější tituly patří Kurýr z Varšavy, Válka v éteru, Rozmluvy o Polsku, nebo Polsko včera, dnes a zítra.

Po pádu komunismu Jeziorański pravidelně jezdil do Polska. Spolupracoval s rozhlasem a televizí, kde proslul seriálem fejetonů Polsko z povzdálí. Využíval svých kontaktů v USA, díky čemuž jsou mu připisovány velké zásluhy o přijetí Polska do NATO. Loboval i ve prospěch polského vstupu do Evropské unie. A jaké je Jeziorańského poselství budoucím generacím?

"Opravdovým testamentem mého přítele Jeziorańského by byl příkaz Polákům, aby nepromarnili ohromné hodnoty, které jim přinesly nová svoboda a nezávislost. Pro naší generaci byly svoboda, nezávislost a bezpečná existence Polska smyslem celého života."

To byla slova Jeziorańského vrstevníka, bývalého polského ministra zahraničí Wladyslawa Bartoszewského. Jan Nowak Jeziorański, nositel mnoha polských státních vyznamenání se do vlasti definitivně vrátil až v roce 2002, po 58 letech v emigraci.

autor: Alexander Tolčinský
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.