Zemřel Antonín Sum

Antonín Sum starší pak záhy nastoupil diplomatickou kariéru nejdříve s působištěm ve Washingtonu, později pak ve Vídni se střídavými pobyty v Praze na významných místech ministerstva zahraničí. V tomto diplomatickém prostředí tedy vyrůstal jeho syn Antonín Sum mladší, a to také poznamenalo celý jeho život neobyčejnou ušlechtilostí chování a vyjadřování.

Nikdy jsem od něho neslyšel označení některého státníka prostým příjmením, třeba Masaryk nebo Beneš, vždycky k tomu u něho patřilo pan prezident nebo pan ministr. Mnohokrát jsem si říkal, jak s touto ušlechtilou povahou mohl plných třináct let přežít v prostředí tak drsném, jako byly komunistické kriminály. Těmto rysům Sumova charakteru odpovídala i jeho bohatá účast na aktivitách Ymky a skautingu, což ho logicky vedlo k odporu k oběma totalitním režimům, proti nimž také vždy vystoupil a dával tak v sázku svou svobodu i život. Zpráva ČTK o jeho úterním úmrtí však mylně uvádí, že byl souzen v procesu s doktorkou Miladou Horákovou. To není přesné. Ke dvaceti dvěma letům byl odsouzen až v jednom z procesů následných, kdy Horáková byla už po smrti.

Obecně známým se Antonín Sum stal až po listopadu 1989, kdy v nesčetných článcích, besedách a jiných aktivitách vyprávěl o svých stycích s ministrem zahraničí Janem Masarykem, s nímž jako jeho tajemník hovořil ještě v podvečer před jeho záhadnou smrtí z 9. na 10. března 1948. Všechna tato Sumova vyprávění vždy končila vyslovením jeho osobního názoru, že Masaryk skutečně spáchal sebevraždu, neboť prý věřil, že to národ pochopí jako jeho osobní protest proti komunistickému převratu.

Typické pro Suma však bylo, že vždy tento svůj názor jen vyslovil a pak se nepouštěl do další diskuse s těmi, kteří říkali něco jiného. Bylo však patrné, že s přibývajícími náznaky o nedobrovolném odchodu Jana Masaryka ze života i v Sumovi asi rostly určité pochyby. Určitě na něj muselo zapůsobit, když na jednom slavnostním shromáždění v Černínském paláci uspořádaném na počest Jana Masaryka řekl tehdejší ministr zahraničí Jan Kavan, že jeho otec, londýnský diplomat Pavel Kavan, se na konci svého života přikláněl spíše k teorii Masarykově násilné smrti.

To muselo být i pro Antonína Suma svědectví závažné, neboť Pavel Kavan mluvil s Masarykem ještě později než on sám, navštívil ho až asi v devět hodin večer. A je rovněž velmi příznačné, když tehdejší Kavanův diplomatický kolega a tehdy kovaný komunista Eduard Goldstecker ve svých pamětech vyslovil domněnku, že možná Pavel Kavan bezděky plnil určitou úlohu zadanou oněmi tajemnými silami, totiž, aby pak podal svědectví, že Masaryk byl ve velmi špatném duševním rozpoložení svědčícím v úmyslu na sebevraždu.

Faktem je, že Antonín Sum asi před třemi lety v článku pro Lidové noviny konstatoval, že on sám při Masarykově pitvě viděl za jeho nehty zbytky omítky ze zdi, jíž se zřejmě zoufale chytal, což by spolu s údaji z pitevního protokolu o čerstvých škrábancích na břiše svědčilo o tom, že Masaryk padal z okna pozpátku čelem ke zdi a právě tuto možnost odborníci prohlašují u sebevrahů za téměř vyloučenou. Je možné, že ten laskavý a ušlechtilý člověk

Antonín Sum nosil v sobě nějaké tajemství, které vzal s sebou do hrobu, anebo jednou možná bude jakoby ze záhrobí zjeveno. Ať tak či onak, my všichni jeho přátelé na něj budeme vzpomínat s úctou a láskou.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .