Zemědělství má vliv na mizení i návrat motýlů

Lidstvo má velký vliv na přežití a evoluci všech skupin organismů, se kterými přicházíme do kontaktu.  Dokládá to nová studie v odborném časopise Nature, na kterou Forbes poukazuje. Podle ní se velká izolovaná populace hnědásků v Nevadě úspěšně přizpůsobila chovu dobytka. S adaptací nicméně bylo spojeno i jedno skryté riziko. Když totiž lidé náhle změnili hospodaření s půdou a s chovem dobytka přestali, motýli z oblasti vymizeli.

Motýli se tak chytili do něčeho, co se nazývá ekologickou nebo evoluční pastí. Souvisí s náhlou změnou životního prostředí způsobenou lidskou činností. Místní druhy se následně domnívají, že mají omezenější možnosti, i když jsou stále k dispozici kvalitní zdroje potravy i místa pobytu.

Přizpůsobiví, ale zranitelní

Hnědásek Euphydryas editha patří ke středním druhům motýlů, kteří se dají najít na celém americkém Středozápadě. Dokážou se rychle přizpůsobit zvláštnostem místního prostředí. Různé populace těchto motýlů se liší v mnoha ohledech, ať jde o barvu a délku křídel nebo o velikost těla. A právě to motýly činí zranitelné.

Spoluautor studie, profesor Michael Singer z Plymouthské univerzity, který strávil 50 let výzkumem vztahu hnědásků s jejich hostitelskými rostlinami, Forbesu vysvětlil, že samičky těchto motýlů dokážou v různých oblastech klást vajíčka na různé rostliny, i když to vypadá, že tam roste skoro totéž.

Modrooká Mary

Tradiční hostitelkou hnědásků, na které se jejich housenky krmí, rostou a zakuklí, je kolinsia malokvětá, které se v Nevadě přezdívá modrooká Mary. Roste hlavně v buši a v borových hájích. Motýli do ní na jaře nakladou vajíčka, za dva týdny se líhnou housenky a dalších pár týdnů mají na to, aby se dost nakrmily a uspaly, rostlina totiž v létě zajde. Budí se až příští jaro.

Profesor Singer si spolu s kolegy v roce 1982 všimli, že někteří hnědásci na ranči rodiny Schneiderových v Carson City si místo tradiční rostliny vybrali jako hostitele invazivní druh – jitrocel kopinatý. To vše se stalo na alpské louce, kde zmíněná rodina více než sto let pásla dobytek.

Jitrocel narozdíl od modrooké Mary v létě neuhynul, housenky se na něm živily déle a více jich přežilo do dospělosti. Když ale Schneiderovi v roce 2005 náhle s chovem dobytka přestali, nový zdroj potravy pro hnědásky zmizel. Tráva jitrocel přerostla, v místě tak panoval větší chlad, a housenky tak rostly pomaleji.

Prázdná luka

Ani „evoluční atleti“, jak motýly nazývá profesor Singer, si nedokázali poradit s tím, jak rychle jim lidé změnili životní prostředí. Původní rostlinu si už najít nedokázali. A tak v letech 2007 až 2008 celá populace z luk vymizela.

Když se ale Michael Singer s kolegyní vrátili na louku v roce 2014, byli ohromeni tím, že hnědásky tam znovu objevili a že se znovu živili na kolinsii. Později tým zjistil, že kolinsie se rozšířily a déle přežívaly díky požáru nedaleké oblasti. Podle časopisu Forbes tak změny v našem užívání půdy mohou zásadně ovlivnit celá společenstva různých druhů, i když si jich nevšímáme.