Země Turkmenů
Turkmenistán začíná být bohatým státem. A možná i demokratickým. HDP dosahuje jedenáctého největšího růstu na světě. Vše je ale postaveno na přírodních zdrojích, především na ropě a zemním plynu. Většinu obyvatel tvoří Turkmeni, žijí zde ale i početné minority Uzbeků a Rusů. I tady však působí islamističtí bojovníci, protože stát sousedí s Afghánistánem, což souvisí i se současností.
D. Ašenbryl o Turkmenistánu (Sedmý světadíl, 14.4.2010)
Zemi vyplňuje poušť s Kaspickým mořem na západě. Název „země Turkmenů“ pochází z perštiny. V 7. století př. K. bylo území součástí Baktrie, od 3. století př. K. se pak stalo součástí Parthské říše. Starověká ářčáářNisa, nacházející se u dnešního Ašchabadu, byla hlavním městem říše, založené Arsakovci. Unikátní archeologické naleziště bylo nedávno připsané do UNESCO. Od 8. století sem Arabové postupně šířili islám. Obyvatelé jsou ale potomky kočovných Turkmenů, kteří přišli v 11. století. Mezi kmeny pak probíhaly neustálé války o nadvládu. V roce 1869 východní břeh Kaspiku zabralo carské Rusko a pak ovládlo i zbytek území. Západní oblast ale kontrolu neměla nikdy, protože byla využívaná migrujícími pastevci a nomády.
Během bolševické revoluce v roce 1917 vyhlásil Turkmenistán nezávislost. Britští vojáci se postupně stáhli a v roce 1924 tak vznikla na území Turkmenská SSR a země byla poprvé ve své historii sjednocená. Do ní byla zavedena elektřina i vodovod, postavena železnice a silniční síť a migrovalo sem i mnoho Rusů. SSSR zde totiž potřeboval mít prosperitu, protože ze střední Asie chtěl mít ekonomickou základnu mimo zbraně "imperialistů". Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se země dostala do rámce SNS. Neomezeným vládcem země se prohlásil Saparmurat Nijazov, zastánce turkmenské kultury a muslimských tradic „türkmenbaši“, otce Turkmenů. Západ ho obviňoval z porušování lidských práv a vytváření kultu osobnosti. Po jeho smrti se novým prezidentem stal Gurbanguli Berdymuhamedov.
Původní Turkmeni tvořili 73 % obyvatel, to ale v poslední době narůstá oproti Uzbekům. V Turkmenistánu původně žilo 334 tisíc Rusů, počet poklesl na 100 tisíc. Téměř všichni obyvatelé už dnes jsou muslimové, pravoslavných je velice málo. Genetický výzkum vědců nám přesto dává vědět, že Turkmeni jsou spíš přechodem mezi íránskými kmeny a lidmi turkického a mongolského původu. Což jenom dokazuje původní osídlení příbuznými Peršanů, kteří byli později překryti turkickou migrací. Vedla tudy totiž důležitá migrační cesta Turků a Oghuzů, kteří mířili na Blízký Východ. Když byli nájezdníci neúspěšní a jako nomádi se usadili ve zdejší polopoušti Karakum.
Mnoho Turkmenů ale sídlí i jinde. Ve Stavropolském kraji v Rusku žije několik kmenů, které tam emigrovali v 18. století. Taky ale 33 tisíc novodobých Turkmenů na cestě za prací. V Aghánistánu žije 900 tisíc původních Turkmenů, hlavně v provincii Baghlan, kde se s nimi mohli setkávat i naši vojáci. 1 200 uprchlíků-Turkmenů ze severního Afghánistánu bylo po Turkmenistánu rozsídleno už během 80. let po sovětské válce. V Pákistánu dnes podle sčítání OSN žije nejméně 60 000 turkmenských uprchlíků z Afghánistánu, kteří se často bojí deportace a snaží se rychle včlenit do místní společnosti. U hranic v Íránu žije více než milión Turkmenů hlavně v Gúlestánu poblíž Kaspiku, kudy vedla známá cesta do Persie. Poblíž města Kan-su v Číně se říká 100 000 etnicky uznávaných Turkmenů "Salarští". Několik stovek Turkmenů přijalo kdysi i Turecko, které rádo podporuje "vzájemnost turkických národů". Turkmenistán má díky své ropě zajímavou budoucnost, ale většina lidí je ještě bohužel dost chudá. Snad to změní i nová, demokratická ústava.
Seriál Svět a migrace vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
