Zelení před finišem

Rozhodující otázka, kterou se před volbami zabývá celá řada Čechů. Můžeme dát Zeleným protestní hlas, protože nás ostatní strany rozčilují i unavují. Můžeme ale také jít třeba na plovárnu, protože to celé volební divadlo pro nás vlastně není důležité. Zelení tedy musí přesvědčit něčím jiným, než pouze neokoukanými tvářemi.

Vůbec nejdůležitějším doporučením je fakt, že Zelení už pronikli do dvanácti parlamentů v západní a severní Evropě. Jde tedy o stranu s více než dvacetiletou zkušeností s provozem demokratických institucí, proč by tedy nemohli nastoupit také u nás. Na pátou stranu jsme zvyklí - proč by jí nemohli být právě Zelení, kteří mají takovou starost o životní prostředí.

Ovšem pohled do západní Evropy rázem upozorňuje, že může jít o nebezpečný import. Všechny zelené strany západní Evropy se etablovaly na levé straně politického spektra. Nejčastěji jsou spojenci sociálních demokratů nebo socialistů a spolu s nimi obvykle pronikají do exekutivy. Platilo to v Belgii a v Německu, ovšem ve Finsku to bylo v prapodivné pravolevé koalici sociálním demokratům navzdory. A ve čtyřech zemích - v Holandsku, na Islandě, v Lucembursku a v Dánsku - patří Zelení k radikální levici a nejčastěji se paktují s komunisty, pokud přímo z nějaké komunistické strany nevznikli - což je případ Holandska a Dánska.

Nepouštíme si tedy do parlamentu nebezpečné levicové radikály? Můžeme být i ve svých obavách uměření, přesto se musíme ptát, proč posilovat levici. Ochrana životního prostředí vyžaduje mocné intervence státu - a to by si mohli Zelení se socialisty dobře rozumět.

Navíc u nás může být případné spojenectví Zelených s komunisty víc nebezpečné, než západě. KSČM se snaží restaurovat leccos z předlistopadových poměrů a pomocné ruce vítá. Samozřejmě, Zelení spolupráci s komunisty výslovně vylučují. To však není úplně jisté pro případ, kdyby komunisté tolerovali menšinovou vládu Zelených se sociálními demokraty.

Důležitější je fakt, že Zelení staví jiný mantinel. Připomínají, že Zelení ze zemí, které poznaly komunismus, vyrůstají z úplně jiných kořenů. Vznikaly kolem roku 1990 a přirozeně mají k levici distanc. Svědčí o tom příklad zelených stran, které se uplatnily ve východních demokraciích. Hlavní je vzor Lotyšska, kde už čtvrtým rokem zasedá v pravicové vládě zelený ministr.

Problém je ovšem v tom, že jeden argument - že hnutí Zelených je tradiční západoevropská strana - vylučuje druhý - že u nás jde o Zelené východního střihu. Taková strana je všechno, jen ne vypočitatelná. Sám Bursík nabízí jiný výklad. Zelení na Západě, kteří jsou naším vzorem, už dávno nejsou tak levicoví, jako byli dříve.

Loni se přece nahlas mluvilo o tom, že Zelení sestaví s liberály a křesťanskými demokraty novou německou vládu. Stejná možnost byla na stole i před třemi lety v Rakousku. V každém případě černo-zelené koalice křesťanů se zelenými vznikají jako houby po dešti na radnicích velkých německých měst - typický je příklad Frankfurtu.

Proč by se nedali dohromady konzervativní příznivci liberálního hospodářství s úspěšnými vzdělanci, kteří umějí využívat státní podporu k úspěchům na volném ekonomickém trhu? Stačí najít kompromis, pokud jde o přírodu.

Tato linie zní sympaticky a nejspíš se právě podle ní jednou dostanou Zelení do parlamentu. Dnes ještě nemusí uspět, protože především kandidáti této strany nemají úplně jasný profil.

Je pouze dobře, že mají v čele zkušeného politika i podnikatele Bursíka. Je ovšem v čele necelý rok a stranu ovládl palácovým převratem. Mezi krajskými lídry najdeme na čelných místech lidi, kteří sbírali první zkušenosti u Sládkových republikánů, kteří u nás lobbovali za zahraniční zájmové skupiny, kteří postavili svůj životní styl na využívání sociálních dávek.

Pochopitelně, vedle nich tam jsou zkušení a úspěšní profesionálové neziskového sektoru a milovníci přírody. Námitka všech konkurenčních stran, že se Zelenými do vládní koalice nelze počítat, protože se brzy po volbách rozpadnou, je možná pokrytecká - ale vystihuje do značné míry situaci.

Čeští politologové se shodují, že hnutí Zelených do českého parlamentu patří. Jestli právě teď, to je otázka, o které rozhodnou voliči.

Zatím není nic jistého. Zelení opakují spektakulární úspěch Strany důchodců, která v roce 1998 měla sedm týdnů před volbami třináct procent preferencí. Do sněmovny se přesto nedostala. Jestli se Bursíkovi podaří letos očekávaný pád Zelených zadržet, to je ta otázka.

Další komentáře z pořadu Názory a argumenty si můžete vyhledat v sekci Radio na přání .