Zelené dilema

Pokud ten tlak bude sílit, bude mu prý muset v zájmu udržení koalice ustoupit. Okamžitě jsme přestali hloubat o tom, co nám minulý rok dal a vzal, případně čeho bychom se rádi dočkali v roce novém a vrátili jsme se do naší známé reality politického přetlačování.

Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Martin Bursík okamžitě varoval z Francie, kde tráví dovolenou, aby si ODS rozmyslela výměnu hlasů pro Václava Klause za návrat Jiřího Čunka do vlády. Ohrozilo by to koaliční spolupráci.

Jiří Paroubek si pak vůbec nebral servítky a prohlásil, že Václav Klaus je schopen udělat pro své znovuzvolení cokoli.

Pan premiér bohužel neprozradil, kdo na něho tak enormně tlačí. Již jednou prohlásil, že lidovecký předseda je pro něho bezúhonný politik a že ho vezme zpět do vlády, bude-li si to on přát. Reakce zelených byla tenkrát - alespoň zpočátku - velmi nekompromisní. Ale ani u některých politiků ODS vidina Čunkova návratu nevyvolávala bůhvíjaké nadšení. Proč se tedy o totéž pokouší Mirek Topolánek znovu? Má k tomu nějaký zvláštní důvod?

Blížící se prezidentská volba může pochopitelně vyvolávat nejrůznější spekulace, ovšem slova místopředsedy vlády a předsedy koaliční strany o handlování s hlasy pro Václava Klause jim bezesporu dodávají na věrohodnosti. Kdo jiný by měl lépe vědět, jak se u nás politika dělá?

Jiří Čunek jakékoli kupčení s hlasy rozhořčeně odmítl. V podobném duchu se později vyjádřil i sám prezident. Přesto stojí minimálně za úvahu tuto variantu podrobněji prozkoumat.

Mirek Topolánek rozhodně nepatří do fan - klubu současného prezidenta. Ví velmi dobře, že mu Václav Klaus jako prezident ve druhém období, kdy už se již nebude muset na nikoho ohlížet, může dost podstatně komplikovat vládnutí i stranickou pozici. Na druhou stranu nezvolení Václava Klause by velká většina ODS chápala jako jeho selhání a skupina kolem Pavla Béma již dala jasně najevo, že by učinila Mirka Topolánka osobně odpovědným a pokusila by se ukončit současné vládní uspořádání. Zvolení Václava Klause prezidentem je pro pana premiéra rozhodně menším zlem.

U lidovců ovšem není situace zdaleka jednoznačná. Miroslav Kalousek, i jeho rival Jan Kasal, dali jasně najevo, že Václav Klaus je jejich kandidát. Na druhou stranu Jiří Čunek mimo vládu zcela vyhovuje jejich záměrům. Předseda koaliční strany, který nesedí ve vládě ani ve sněmovně, má velmi omezenou možnost zasahovat do důležitých rozhodnutí. Miroslav Kalousek i Jan Kasal tak mohou dělat vlastní politiku a na svého předsedu se nemusejí mnoho ohlížet. To je pro ně svým způsobem ideální konstelace. Ovšem právě ze stejných důvodů se Jiří Čunek nutně potřebuje do vlády vrátit. Mimo ni bude jeho pozice stranického šéfa čím dál slabší. Strana je již dnes rozdělena minimálně na tři skupiny, takže při příští volbě předsedy KDU bude jeho šance pozici obhájit velmi nízká.

Zásadní dilema ovšem řeší Zelení. Václav Klaus je pro ně naprosto nepřijatelný. Když pro nic jiného tak pro svůj postoj ke klimatickým změnám nebo k evropské integraci. Pokud mají být konsistentní se svým programem, musí udělat vše pro to, aby Václav Klaus nebyl znovu zvolen. Na druhou stranu se podílejí na vládě, kde navíc obsadili pozice, výrazně převyšující jejich zisky při posledních volbách. Mají tolik možností obsadit vlivné posty, že na to ani nemají dost kvalifikovaných a připravených lidí. Jejich předsedovi se pozice místopředsedy vlády evidentně velice zamlouvá. Musí sice dělat - a také dělá - nejrůznější kompromisy, ale některé body svého programu zatím Zelení dokáží uhájit. Tyto pozice by se málokomu z jejich vedení chtělo vyklidit. Situaci ovšem komplikují prohlubující se rozpory mezi předsedou Bursíkem a poslaneckým klubem na jedné straně a Republikovou radou - tedy těmi, kteří se na vládnutí moc nepodílejí - na straně druhé. Toto napětí blokovalo na dost dlouhou dobu jmenování nového ministra školství. Spor v současnosti doutná dál a čeká na další impuls, který uvolní nehromaděný přetlak Martin Bursík potřebuje pro svoji stranu nějaký úspěch, aby konečně zklidnit situaci ve straně.

Je jasné, že Václav Klaus, posílený ve svém druhém období, si nebude brát servítky pokud jde o klimatické změny, postoj k jaderné energii či Evropské unii. Na druhou stranu by konec vlády znamenal krach Bursíkovy politiky a výrazně by posílil rebelující křídlo ve straně.

Pak je tu ještě ministr zahraničí, nominovaný za Stranu zelených, který se ovšem chová poněkud autonomně a který již dal elegantním ale jasným způsobem najevo, že nemíní sedět ve vládě vedle Jiřího Čunka, byť by byl z právního hlediska čistý jak lilium.

Jak se tedy Zelení rozhodnou? Určité vodítko může nabídnou vývoj jejich postojů v nedávné minulosti. V prosinci Zelení nejdříve následovali Karla Schwarzenberga a prohlašovali, že v případě Čunkova návratu odejdou z koalice, potom ale svůj principiální postoj poněkud relativizovali. Nejen z toho se dá usoudit, že konečný krok, který by vedl k definitivnímu rozpadu koalice neudělají. Ostatně Kateřina Jacques - nejbližší spojenkyně předsedy strany - už sama naznačila, že to s principiálním postojem nebude tak horké.

Jinou věci ovšem je postoj samotného Karla Schwarzenberga. Jeho odchod by vládu samozřejmě nepoložil, ale minimálně by ji rozhoupal.

Vzhledem k tomu, že zpátečku zařadili sami lidovci, nebude asi ani tato kaše tak horká, jak vypadala po novoročním obědě v Lánech. Premiér by ovšem měl vysvětlit, proč takový pokusný balónek vůbec vypouštěl a co všechno si chtěl - či potřeboval - otestovat.

A co z toho všeho vyplývá pro nás jako veřejnost? Našim politikům se už jen těžko podaří někoho přesvědčit, že se s hlasy při prezidentské volbě opravdu neobchoduje. Řešením by možná byla jedna ze dvou následujících možností: Buď bude volba prezidenta veřejná a budeme tedy vidět, jak kdo hlasoval. Anebo bude volba prezidenta tajná, ale bude technicky provedena takovým způsobem, který bude zajišťovat co nejmenší kontrolu stranických sekretariátů nad tím, jak který poslanec či senátor hlasoval.

To se může zajistit tak, že volební urna bude - nejen obrazně ale i doslova - v co největší vzdálenosti od místa, kde bude pobývat vedení stran či stranických klubů.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .