Zdravotnictví zachrání cizinci

Buďme konkrétní: ministr financí Bohuslav Sobotka požádal Světovou banku, aby navrhla reformu českého zdravotnictví. Pro samé lobbistické a politické tlaky toho nejsme sami schopni, vysvětlili tento krok ministrovi poradci. České zdravotnictví tedy pozvalo svého Rurika. Ten přijal a zpráva o nutné reformě může být hotova za několik měsíců. Pak ještě zbývá nový řad prosadit. Jenom jestli je takové přirovnání korektní. Skutečně nedokážeme své zdravotnictví řídit? Mnohé tomu nasvědčuje. Ministryně zdravotnictví Marie Součková nabídla druhou verzi své reformy, vláda ji ale opět, prý na několik týdnů odložila.

Přitom informace o poměrech v nemocnicích a dalších zdravotnických zařízeních jsou přinejmenším varovné. Miliardové dluhy existují stále a velmi pravděpodobně se dál prohlubují. Nemocnic je u nás přebytek, to se dávno ví, nikdo se ale ani nepokouší jedinou z nich zrušit. Namísto toho se v nich dál a dál investuje, zpravidla do věcí, které jsou k léčbě zbytečné. Jsou na to důkazy: i když počty nejdražších operací dál a dál rostou, zdravotní stav obyvatelstva se nezlepšuje. Přibývají počty ambulancí, lékáren - co ale chybí, to jsou dobrá místa pro nové lékaře. Se vstupem do Evropské unie tedy odejdou léčit jinam, nové pracovní síly hledají zvláště Angličané a Němci. Nedá se tomu říct už dost?

V hracím plánu českého zdravotnictví vystupuje celá řada soupeřů. Měli by se hlídat a jejich síly by se měly navzájem vyvažovat, aby utrácení peněz ze zdravotnických rozpočtů bylo co nejefektivnější. To se ale neděje, protože není přehledně rozdělena odpovědnost. Finance by měla střežit Všeobecná zdravotní pojišťovna, jenže to má dost těžké: politici jí čas od času nařídí, aby dala lékařům něco navíc, menší pojišťovny přetahují mladší a zdravější pacienty. Tím se Všeobecná pojišťovna dostává do stále větší ztráty.

O kvalitu léčby by měly dbát odborné společnosti lékařů, lékárníků, asociace nemocnic, praktických i speciálních lékařů. Ale nedělají to jako svůj hlavní úvazek, místo toho se snaží vydělat co nejvíc peněz. Přirozeně se stávají, jak každý tuší, rukojmím toho, kdo je v českém zdravotnictví skutečně nejmocnější. Jsou to výrobci léků a přístrojů, kteří mají nejvíc peněz a každého si mohou koupit. O tom, že vládnou právě oni, svědčí úplně všechno.

Vláda dosud platila dluhy z minulých let - poslední odpovědnost vždy zůstane na státním rozpočtu. Jenže dál nepodnikala nic a Sobotku donutila k netradičnímu kroku prostá ekonomická nutnost. Pokud nechce zachraňovat zdravotnictví dalšími miliardami letos i v dalších letech, musí škrtat, i když se to třeba velkým prodejcům léčiv a zdravotnické techniky líbit nebude.

Navíc dnes přichází se slibným návrhem reformy ODS, která chce posílit konkurenci nemocnic i zdravotnických zařízení. Tím zamýšlí posílit kontrolu občanů nad výkony zdravotníků. Právě iniciativa největší opoziční strany se asi stala hlavním podnětem, proč vláda žádá o pomoc právě Světovou banku. Aby překonala trumf svých největších konkurentů, musí něco dělat, a jinam než za hranice se vlastně ani obrátit nemůže.

Pomoc zvenku, a vlastně už pouhá žádost o ni, má bezprostřední politické důsledky. Tentokrát je jisté, že ministryně zdravotnictví Marie Součková skončila. Nejde o to, jak ještě dlouho zůstane na svém místě. To hlavní se už odehrává mimo její úřad a dnes je jisté, že nedokázala, stejně jako řada jejich předchůdců, hájit veřejný zájem před komerční strategií velkovýrobců. Premiérovi to mohlo být jasné už dávno předtím, dnes přitom je pozdě hledat náhradu - hlavní agendu fakticky převzal Sobotka.

Minulý týden byl možná skutečným přelomem. Vždyť najednou máme před sebou docela dobré vyhlídky. Vláda i ODS pod mezinárodním dohledem připravují reformu, která bude odborně na úrovni. Může tak skončit dlouholeté plýtvání, které dávalo příliš široký prostor diletantům. Uzavřít se může celá dosavadní historie dobře míněných, ale nedotažených pokusů, vášnivých ideologických hádek a pragmatických sporů o peníze. Místo toho může postupně vznikat zdravotnictví, které bude přijímat podle skutečné potřeby nejlepší nabídku soudobé medicíny a s její pomocí dokáže reagovat na problémy, které se k nám už z budoucnosti blíží - v čele se stárnutím populace a dalším přídělem civilizačních nemocí. Jinými slovy - můžeme se i v tomto resortu stát normální evropskou zemí.