Zdravotníci před Úřadem vlády

Média byla na místě, ale viděla jen dva, nejvýš tři tisíce zdravotníků, jak nesou figurínu pokusného králíka na Úřad vlády. Proč to vlastně všechno dělají? Mohli se ptát kolemjdoucí. Nechceme, aby se zdravotnictví vrátilo před rok 1989, podal stručné, ale těžko pochopitelné vysvětlení vůdce demonstrantů, stomatolog Jiří Pekárek.

Ministr David Rath, proti kterému byly protesty zorganizovány mohl jen mávnout rukou: lékařům jde o víc peněz a proto chtějí pomoc před volbami občanské demokracii, která jim slíbila nízké daně.

Zřejmě se tedy na dnešní demonstraci ukázala marnost celého pokusu zabránit změnám, které sociální demokraté ve zdravotnictví prosazují. Zastavit ministra Ratha mohou pouze volby, tažení lékařů však výsledek nejspíš neovlivní.

A pokud týden neklidu přece jen něco ovlivní, tak Rathovi pomůže. Občané z celého týdne zaznamenali jedinou událost, když bývalý místopředseda ODS Macek vlepil ministrovi zezadu facku a oba pánové se pak ještě chvíli strkali. Souboj přitom skončil mediálním vítězství Ratha a ohromnými rozpaky občanských demokratů, kteří rázem přišli o dlouho budovanou pověst strany, která chce volby vyhrát slušností. Přesto není možné akci hodnotit jako úplně zbytečnou. Nakonec také cesty dona Quijota obvykle končily fiaskem, odkrývaly však důležité hodnoty.

Týden neklidu i pochod zdravotníků Prahou jsou důležité především proto, že se staly. Zůstanou tak upomínkou toho, co se odehrálo na zdravotnickém poli v nedávné době. A není pochyb o tom, že by se to připomínat mělo.

Ministr zdravotnictví David Rath chtěl prosadit důležité změny a z velké části se mu to podařilo. Razantním způsobem ovládl Všeobecnou zdravotní pojišťovnu a zařídil, že napříště bude možné jejího ředitele vyměnit. Prosadil také zákon o neziskových nemocnicích, které dávají státu do ruky páku, jak regulovat příliš širokou nabídku zdravotnických služeb. Zároveň stanovil limity, které lékařům brání léčit víc, než na co má pojišťovna peníze. Do voleb už úplně nestihl prosadit normu, podle níž o zdravotnických financích bude rozhodovat Česká lékařská komora spolu s ministerstvem. Zákon ještě může vetovat prezident, což velmi pravděpodobně také udělá.

Jinými slovy, Rath fakticky zlikvidoval v systému roli pojišťoven a vrátil rozhodující pravomoc státu, který se o ni bude částečně dělit s nejsilnější lékařskou korporací.

Tento převrat má své přívržence i odpůrce, to je pochopitelné. Lékařské protesty ale upozorňují na něco jiného - na způsob, kterým ministr změny prosadil. Všechno proběhlo v rámci úporného politického boje, neustálými triky a kličkami, bez věcné veřejné diskuse.

Proto také může být v nových zákonech celá řada chyb a situaci ve zdravotnictví mohou ještě zhoršit. David Rath prostě udělal pokus, časem se však může zjistit, že celé to byl jeden velký omyl. Nepochybně si to myslí ODS, která už slíbila, že všechny Rathovy zákony a vyhlášky zruší, jen když vyhraje volby.

Lékaři v každém případě připomínají obecnou pravdu, že bez rozumné úvahy a věcné diskuse nad všemi spornými místy není možné reformovat žádnou z důležitých oblastí veřejných služeb. Rathova metoda správná není.

Ministr ovšem může uvést řadu polehčujících okolností pro svůj příliš přímočarý postup. Zdravotnické lobby jsou příliš silné a jakoukoli diskusi by dokázaly bez velkých potíží zablokovat. Nemají totiž zájem na tom, aby se poměry ve zdravotnictví zlepšily, naopak chtějí udržet současný stav, kdy si každý může dělat, co ho napadne. Záleží pouze na jeho marketingové obratnosti a politických konexích, jak velké peníze ze systému vydoluje. Rathův pokus zavést alespoň nějaká pravidla tedy byl nutnou záchrannou brzdou ve chvíli, kdy zdravotnický dluh nebezpečně eskaloval a již překročil hranici pět miliard korun ročně.

I protivníci musí tedy Rathovi přiznat, že se pokusil o zásah ve správném směru. Mohli by připustit i to, že ministr některá svá opatření - třeba v zákonu o neziskových nemocnicích - vyhrotil ve chvílích, kdy byl pod velkým tlakem svých soupeřů.

Ministr by měl na druhé straně připustit, že všechna jeho opatření budou po volbách potřebovat revizi, a to i kdyby ministrem zůstal. Typickým případem jsou příliš přísně nastavené limity pro lékařské výkony - něco takového nemá v Evropě obdoby. Dá se to formulovat ještě naléhavěji: pokud si nutnosti nějakých korekcí ministr není vědom, svědčí to v neprospěch všeho, co dosud udělal. Byl by to důkaz, že mu nejde o promyšlený postup, který by pomohl lidem uvnitř zdravotnického systému, ale chce prostě jen prosadit svou.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Radio na přání