Zdeněk Velíšek: Apel vědců proti strachu a lhostejnosti by neměl zůstat nevyslyšen
Hodně přes jednu tisícovku českých vědců podepsalo v minulých dvou dnech manifest nazvaný „Vědci proti strachu a lhostejnosti“. Vyjádřili v něm své postoje k formám, jakých nabyl přístup k problémům imigrace v naší zemi, a žádají veřejnost o podporu pro svůj názor.
Pokud ji v dostatečné míře dostanou, mohl by tento naléhavý a včasný apel českých vědců přispět k žádoucí změně atmosféry v české společnosti, která je v současnosti poznamenaná – teď cituji z toho apelu – „prudkým nárůstem xenofobních nálad a aktivitou extremistických skupin, které nemají dostatečnou protiváhu“.
Apel vědců vystihl myslím jeden velice alarmující prvek současné situace v české společnosti, v českých médiích i na české politické scéně.
Ano, skutečně tu citelně chybí protiváha k tomu nárůstu strachu z očekávaného přílivu imigrantů, který se u tolika českých občanů prudce a unáhleně proměňuje v bojovné projevy odporu k účasti naší země na snaze evropského celku vyrovnat se civilizovaně s riziky masové imigrace.
Nedivím se, že na neexistenci té protiváhy vědci ve svém prohlášení poukazují opakovaně, a to i přesto, že se snaží, aby mělo formu jednoduchého, strohého apelu.
Znovu z něho cituji: „Radikalizace společnosti skrze strach je podle nás jedno z největších nebezpečí, které nám v souvislosti s imigrační krizí hrozí.“
Právě proto směřují signatáři manifestu hned několik výzev výslovně k médiím. Média by měla, podle mého názoru, zareagovat na to, že podle mínění více než tisícovky českých vzdělanců, je v naší zemi „rozdmýchávána a všeobecně tolerována etnická a náboženská nesnášenlivost – dopřáváním sluchu extremistickým hnutím, šířením překroucených i zcela lživých zpráv, které posilují paniku, jež ve výsledku vede k dehumanizaci lidí v nouzi, diskriminaci i k násilí z nenávisti.“
Čeští vědci si stěžují na to, že „ politici a média, místo toho, aby prokázali charakter a zodpovědnost, často mlčí, a dávají tak šíření strachu a nenávisti prostor, a mnohdy se ho dokonce aktivně účastní v honbě za sledovaností či popularitou.“

Osobně si nemyslím, že by seriózní média byla ve svém přístupu k tematice přistěhovalectví motivována především honbou za sledovaností či popularitou.
Naopak bych ale dal manifestu vědců proti strachu a lhostejnosti za pravdu v tom, že jak v politické sféře, tak v médiích a hlavně ve veřejnosti chybí vůle vytvořit potřebnou protiváhu té vlně xenofobie a odporu vůči cizincům, hledajícím útočiště v Evropě.
A když říkám, že tu chybí vůle vytvořit potřebnou protiváhu té nevůli, nemám na mysli nějakou morální povinnost říkat „B“, když českým prostorem zní jenom „A“.
„A“ jako averze. Averze k civilizovanému a společnému evropskému přístupu k problému masové imigrace.
Vytvořit protiváhu atmosféře radikalismu je v našem nejvlastnějším zájmu. Protože dát dnes průchod vůli radikálních či přímo extremistických proudů ve věci imigrace znamená riskovat bezbrannost proti týmž proudům, až se zítra obrátí proti demokracii a svobodě. Tedy proti nám všem.
Příklady takového vývoje nám štědře nabízí minulé století. A dnešní okolní svět.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.