Zavřené vysoké školy a popravy. Události z listopadu 1939 den po dni

Stěžejním datem je pak 28. říjen 1939, kdy si lidé chtěli připomenout výročí vzniku Československé republiky z roku 1918. 

Bylo to poprvé, kdy se mělo na 28. říjen 1918 vzpomínat v podmínkách německé okupace.

Tehdejší masové protesty jsou považovány za vůbec největší formu odporu proti okupantům ve všech podobných zemích za druhé světové války. 

Čtěte také

V listopadu 1939 zatkli nacisté více než 1 200 studentů. Jejich výpovědi se našly v rozhlasovém archivu

Bylo to poprvé, co se mělo na 28. říjen vzpomínat v podmínkách německé okupace, nesvobody a zároveň už v situaci po vypuknutí světové války, která byla určitým příslibem změny těchto neblahých poměrů, které se v Čechách vytvořili vlastně už od podzimu o 1938 od Mnichovské dohody až po okupaci českých zemí.

Poněkud nerealisticky tehdy šeptaná propaganda, ale i některé odbojové organizace upozorňovaly, že Německo může válku brzy prohrát a vytvoří se nová situace pro český národ. Také mělo dojít k obnově československé republiky – jenže ten čas měl byt velice krátký.

Tehdy odboj tvrdil, že Němci válku už brzy prohrají.

Byly to nerealistické iluze, což se záhy ukázalo, ale v celonárodním povědomí tehdy podobné nálady opravdu panovaly.

V té době se už formoval domácí i zahraniční odboj, a to především v Londýně a Paříži. Zazněly názory, že 28. říjen má být klidnou manifestací českého odporu před světem. Komunisté zase chtěli spíše protestovat formou stávek na závodech.

Mělo jít o pokojné akce

V každém případě mělo jít o pokojné akce, které by nezavdaly podnět k případným perzekucím. Manifestace podle některých plánů měly vyvrcholit v podvečer na Václavském náměstí, kde by lidé dvěma minutami ticha za vzpomínali na vznik republiky.

O plánech ale dobře věděly německé bezpečnostní složky. Vedle toho se aktivizovaly němečtí studenti, kteří měli být součástí davu, provokovat a vyvolávat potyčky s českým obyvatelstvem.

Na Václavském náměstí bylo v jednu chvíli až 100 tisíc demonstrantů.

Mobilizovala se také česká protektorátní policie, která ale současně měla chránit Čechy před případnými zásahy z německé strany.

Čtěte také

Jan Opletal nebyl první obětí demonstrací z října 1939. Proč se o Václavu Sedláčkovi příliš nemluví?

Na Václavském náměstí bylo v jednu chvíli až 100 tisíc demonstrantů. Konfrontační atmosféru ale nastolili zřejmě až němečtí provokatéři – ať už to byli studenti německých vysokých škol, nebo i tajní policisté v davech a na ulicích. Strhávali českým lidem trikolóru nebo dokonce legální odznaky národního souručenství, provokovali je. To pak mělo za následek eskalaci potlačovaných nálad, odporu v davu a provolávání hesel proti okupaci.

V ulicích padly první výstřely. Uniformovaná SS střílela z kulometů do bezbranných lidí v davu. Střílelo se u Národního divadla, na Václavském náměstí, na Příkopech, na Vinohradech…

První oběti německé střelby se stal pekařský dělník Václav Sedláček. Krátce nato byl postřelen student medicíny Jan Opletal. Ten po několika dnech 11. listopadu podlehl následkům zranění.

Celý pořad najdete v audiozáznamu, poslechněte si víc.