Zaútočí Izrael na Írán?

Íránský prezident Ahmadínežád za poslední rok či dva několikrát šokoval svět výroky o nutnosti vymazat stát Izrael z mapy a stojí také za protiizraelskými útoky svých spojenců, jako je především Hizballáh. Jestliže tedy opravdu existuje hrozba, že Íránci o jaderné zbraně usilují, pak je na místě i otázka, zda se s tím Izraelci pokusí něco dělat, tak jako když v roce 1981 preventivně zničili irácký reaktor. Nyní novináři z předního britského listu Sunday Times přišli s velmi podrobnými informacemi o tom, jak to Izrael hodlá provést tentokrát. Otázka, zda Izrael opravdu zaútočí na íránská jaderná zařízení se dá formulovat dvojím způsobem: jedna zní: je schopen na tato zařízení zaútočit? a druhá: může si to dovolit politicky a diplomaticky?

Sunday Times s až podezřelým počtem detailů rozebírá údajné izraelské plány na útok na tři vytipovaná místa, která jsou prý pro produkci případných jaderných zbraní klíčová. Je to především centrum v Natanzu, kde tisíce centrifug vyrábějí obohacený uran, dále také laboratoře v Isfahánu a reaktor na těžkou vodu u Araku.

Podle britských novinářů se izraelští piloti cvičí v dálkových letech k Gibraltaru, což má simulovat let k íránským zařízením a zpátky. To by nebylo nic neobvyklého, ani irácký Osirak nebyl zrovna za rohem. Problém je, že íránská nukleární zařízení jsou chráněna moderní protileteckou obranou - mimochodem většinou ruského původu - a většinou také ukryta hluboko pod zemí, chráněna skálou či několikametrovou vrstvou betonu.

Izrael se podle Timesů chystá použít taktickou jadernou zbraň, tedy hlavici, která je natolik silná, že by tyto zábrany prorazila. Byl by to první případ od Hirošimy a Nagasaki, kdy by někdo použil jadernou zbraň.

Britští novináři vycházejí z informací, které údajně získaly přímo od svých zdrojů v izraelské armádě. Právě Sunday Times kdysi jako první přinesly zprávu o tom, že Izrael má zařízení na výrobu jaderných zařízení v Dimoně. Dnes se tedy až příliš snadno přenesli přes fakt, že o izraelském jaderném programu nikdo nic bližšího neví, a rovnou mu přisoudili vlastnictví miniaturních taktických jaderných náloží.

Je ovšem pochybné, že by se zprávy z izraelské armády trousily jako se vynáší informace z českých parlamentních výborů. Je spíše pravděpodobné, že jde o záměrně vypuštěný testovací balónek, a nebo dezinformaci, kterou se Jeruzalém snaží znervóznit Teherán. Už v minulých letech se z Izraele dostávaly do světa drobné zprávy tohoto typu. Například o nákupu pěti set amerických raket BLU 109 schopných ničit podzemní bunkry - a tedy i podzemní továrny. Tohoto postupu, který není ničím specificky izraelským si reportéři Timesů museli být jistě vědomi, ale přesto přinesli zprávu o něčem, co je přinejmenším spekulací, pokud ne rovnou kachnou.

Jsou tu i další technické problémy. Kromě toho, že jsou íránská zařízení dobře chráněná, jsou také značně daleko - šlo by to několika-tisíci-kilometrový let - a při tomto letu by Izraelci museli překonat vzdušný prostor Jordánska a Iráku, případně Turecka.

S tím souvisí druhá komplikace, která činí izraelský útok nepravděpodobný - tedy POLITICKÉ ZÁBRANY. Celá operace by se musela odehrát za podpory nebo alespoň souhlasu USA, které mají vzdušný prostor Iráku i jihovýchodního Turecka pod kontrolou.

Jak je dobře známo, sám Washington má značný zájem na tom, zabránit Teheránu ve vývoji jaderné zbraně, naposledy to před několika dny potvrdil i Stanley Hoyer, vůdce nedávno zvolené demokratické většiny v Kongresu. Z hlediska Američanů je ale jedno, jestli útok provedou oni, a nebo Izraelci. Hněv blízkovýchodních národů a znejistění pozice všech umírněných vlád na Blízkém a Středním východě, stejně jako útoky na americké občany a zařízení v oblasti budou následovat v každém případě. Pro Washington tedy toto dilema zní takto: buď to Izraelcům zakážeme, protože riziko přesahuje možný prospěch. A neb to raději provedeme sami, protože můžeme zajistit lépe než naši spojenci, že se věc podaří napoprvé a diplomatické škody se tím minimalizují. Na rozdíl od Izraelců Američané nepotřebují vzlétat z tisíce kilometrů vzdálených základen, mají jich v oblasti hned několik. Jsou také technicky lépe vybaveni a dají přednost tomu, aby sami rozhodli, kdy k útoku má dojít. Zároveň ovšem platí, že se k takové akci sami jen tak neodhodlají.

Co se v souvislosti s íránským jaderným programem v budoucnu stane a jak budou reagovat zainteresované strany je otázkou, na kterou se těžko odpovídá. Při jejím komentování je však třeba postupovat stejně, jako když kráčíme v mlze podél propasti. Šlápnout můžeme jen tam, kde víme, že leží pevná půda -případně fakt, na který se můžeme spolehnout.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .