Zářijový časopis Vesmír

Mnoho vesmírů, jediná Země
Rozhovor Ondřeje Vrtišky a Ivana Boháčka s britským astronomem Martinem Reesem

Britský Královský astronom Martin Rees věří, že náš vesmír je jen jeden z mnoha, byť jistotu mít nemůže. To z něj mluví astrofyzik. Ale jako by se řídil kosmickou verzí hesla „mysli globálně, jednej lokálně“, zdůrazňuje naši zodpovědnost za budoucnost nepatrné části multiversa, kterou svými činy ovlivňujeme: planety Země.

Věříte, že lidský mozek má kapacitu porozumět vesmíru beze zbytku?
Rád spekuluji o tom, že existují věci, které náš mozek vstřebat nedokáže. Není důvod myslet si, že dokáže pochopit vše. Nějaké aspekty reality jsou možná za horizontem našich možností.

Divocí koně
Dalibor Dostál, Jan Robovský, Miloslav Jirků

Pravěcí umělci, kteří svými výtvory zdobili stěny jeskyň, měli pravdu. A teď to dokázaly genetické analýzy: Divocí koně byli hnědáci. Zažitý názor na šedivé zbarvení prvních evropských koní byl mylný.

Divocí koně|foto: © Peter Dean

Přestože domácí kůň provází člověka po několik tisíciletí, poznávání jeho divokého předka je provázeno nedostatkem dokladového materiálu, řadou omylů a nepřesností. Někteří autoři přiléhavě označují 150 let výzkumu koňovitých za velmi „mučivý a frustrující“ příběh, který přilákal řadu vědců a poskytl jim dost (sub)fosilního materiálu na to, aby to sta čilo k rozpoutání vášnivých diskusí, a málo na to, aby umožnil dosažení plně uspokojivých závěrů. Podobně by se dal parafrázovat i výzkum divokého předka samotného koně domácího, který byl značně zatížen různými domněnkami a dezinterpretacemi, v literatuře dlouhá léta nekriticky přejímanými. Předmětem sporu byla například po dlouhá desetiletí i tak základní věc, jako je zbarvení původních divokých koní.

Hnědá srst, černé žíně hřívy a ocasu, tmavě zbarvené spodní části končetin. Takové bylo původní zbarvení divokých koní od Iberského poloostrova, přes střední Evropu až po Sibiř. Do současnosti se toto zbarvení, vždy navíc v kombinaci s celým souborem tzv. primitivních znaků nedomestikačních koní, uchovalo v rámci Evropy v podstatě jen u koně z anglického Exmooru. Právě tím se liší od jiných primitivních plemen kontinentu. Hlavní příčinou, proč se ostatní plemena koní vyhubenému divokému předku vzhledově vzdálila, je jejich promísení s jinými plemeny. Koně dovezené z Exmooru mohou od letošního ledna vidět návštěvníci středočeských Milovic, kde je jejich první stádo v celé střední a východní Evropě.

Potravní sítě a evoluce vztahů mezi hmyzem tropického lesa a jeho přirozenými nepřáteli, výzkum symbiotických bakterií, které tyto interakce ovlivňují, tím se zabývá Jan Hrček z Entomologického ústavu tč. na Oxfordské univerzitě|foto: © Jan Hrček

Jan Hrček: Rozložit složitou síť a pak ji postupně skládat

Stopa listovníma z rodu Phyllocnistis po minování v listě stromu Eupomatia laurina připomíná meandry řeky Sepik na severu Papuy Nové Guineje, poblíž které strom rostl|foto: © Jan Hrček

Ve Vesmíru startuje nový seriál „Jsem z Akademie věd“. V něm chceme přiblížit pestrost současné vědy. Nahlédneme do práce badatelů z ústavů Akademie věd České republiky. Budeme si všímat nejen samotného výzkumu, ale i osobních zájmů, inspirací, pohnutek a osudů jednotlivých vědců. Časopisecké texty budou doplňovat zvukové či informací o tomto seriálu se dozvíte v úvodníku na protější straně.

V prvním díle přiblíží Eva Bobůrková práci Jana Hrčka z Entomologického ústavu Akademie věd ČR v Českých Budějovicích.

Ukázka struktury proteinu (halogenalkan dehalogenázy). Obrázek zachycuje řetězec aminokyselin pomocí sekundárních struktur, do nichž se skládá (α-helix a β-skládaný list). Molekula je obalena pomyslným molekulárním povrchem|foto: Barbora Kozlíková

Vývoj nových léčiv v počítači
Barbora Kozlíková, Jiří Sochor

Počítačová grafika může ovlivnit i tak odlišnou oblast, jakou je farmaceutický průmysl. Díky víceoborové spolupráci na Masarykově univerzitě v Brně vznikl počítačový program CAVER, který je významným pomocníkem právě v oblasti vývoje léčiv a jiných významných chemických látek.

CAVER je softwarový nástroj zaměřený na analýzu proteinových struktur. Proteiny jsou zkoumány pomocí geometrických metod a algoritmů běžně používaných v oblasti počítačové grafiky. Pokud na protein nahlížíme jako na sekvenci aminokyselin složených z jednotlivých atomů, můžeme přejít ke zjednodušené interpretaci, podle níž se protein skládá ze sady atomů zaujímajících určitou pozici v prostoru.

Panda velká není odsouzena k vyhynutí
Pavel Duda

Panda velká|foto: Pavel Duda

Panda velká je vnímána jako obdoba jurských sauropodních dinosaurů nebo pleistocenního veledaňka rodu Megaloceros. Mnozí biologové oprávněně kritizují politiku vysokých investic do ochrany několika charismatických, tzv. vlajkových druhů, kvůli kterým pak nezbývají prostředky na ochranu ekosystémů. Ochrana přírody nesporně těží ze všeobecné popularity pandy velké. Je však oprávněné tvrzení, že tento druh je odsouzen k vyhynutí a snaha o jeho ochranu je pouhým oddalováním nevyhnutelného?