Žaloby na stát

V obou případech je pak dobré si uvědomit, že stát není nějaký virtuální výmysl, anebo cizí monstrum, ale že to jsme my, občané. Nám hrozí ostuda a po nás se budou chtít peníze. Proto bychom asi měli vědět, proč a kdo to konkrétně zavinil. Spíše než jasného vysvětlení se ovšem v podobných případech zpravidla dočkáme výmluv a mlžení. Lidé, které volíme anebo zaměstnáváme, aby pečovali o věci veřejné, si přehazují horký brambor tak zručně, že to nakonec vypadá, jako by vinen nebyl nikdo. Jenomže klienti sociálních ústavů se určitě nezavírají do klecí sami a ani právní prostředí nevzniká samo od sebe, někde mimo kompetenci zákonodárců, vlády a soudů.

Pokud jde o klece, ministr říká, že je nutné udělat opatření k nápravě. Možná by stačilo na den zavřít do klecí místo klientů personál, což se mělo stát nejlépe už před dvěma lety. Dojde-li pak k odškodňování majitelů domů, nemá logiku, aby na to padly daně těch občanů, kteří výhod regulace, tedy bydlení za hubičku, nepožívají. Logicky by se měli poškození vlastníci odškodnit na úkor těch, kteří je poškodili regulací. Pokud politici chtějí pro nájemníky levné bydlení, nic jim nebrání doplatit vlastníkům domů rozdíl do tržní ceny z vlastní kapsy. Praxe, kdy nás, občany, čili stát, stále někdo žaluje, je ponižující, drahá a neúnosná.