Zákruty vládní krize

22. únor 2005

Vládní krize zjevně ČSSD semkla. Poslanecký klub nebyl zřejmě nikdy tak jednotný, když už dvakrát za sebou jednomyslně projevil svou podporu premiérovi Stanislavu Grossovi. Přitom právě jeho odchod by byl nadále tím nejelegantnějším a zřejmě i nejschůdnějším řešením. V takovém případě by zřejmě za normální situace premiér už dávno sám rezignoval, aby umožnil pokračování vládní koalice. Není to ale možné. Normální situace totiž není.

Premiér má nade vší pochybnost problémy. Soukromé, veřejné i politické. Díky nim se může stát, protože nechce odejít, že bude muset vládnout buď se stranou, která mu vyslovila nedůvěru a žádala o jeho odchod, tedy s KDU-ČSL, pokud dojde k dohodě o pokračování koalice, a pokud nedojde, bude muset spoléhat na KSČM, že nenechá jednobarevnou vládu ČSSD padnout. Jednobarevnou proto, že KDU-ČSL bude z vlády odejita a Unie svobody ve vzácném závanu vlastní politiky rovněž avizuje, že nebude ve vládě, která se bude opírat o toleranci KSČM.

Gross a ČSSD budou moci nadále vládnout, ale jen stěží bude možné vést strany pod kuratelou KSČM do středu, jak bylo původně zamýšleno. Jaké toto budou vlády? Jedna každou chvíli hrozící dalším fatálním konfliktem, druhá zase pod hrozícím tlakem k moci se deroucí KSČM. Položili si tedy poslanci ČSSD při svém hlasování otázku: Nebylo by opravdu lepší, kdyby Gross odešel, jen z politických důvodů, bez ohledu na to, že má nebo nemá soukromé problémy?

Proč to takto normálně nejde. Odpověď jsem naznačil už ve svém včerejším komentáři. Česká politická scéna není zcela normální a normální situace není ani ve vládní ČSSD. Ta trpí personální krizí už od odchodu Miloše Zemana a v polovině minulého roku vsadila po odchodu neoblíbeného předsedy Špidly všechny své karty na zřejmě stále nejschopnějšího mezi sebou - mladého a v politice nesmírně talentovaného Stanislava Grosse. Byla to skoro poslední sázka před tím, než se strana zřejmě definitivně bude muset odebrat do opozice.

Proto mimochodem žádný z Grossových spolustraníků nežádal na podzim minulého roku výměnu vedení, když strana tragicky propadla v senátních i krajských volbách, přestože na to vyhodila desítky milionů a její kampaň byla zjevně zbabraná. Za normálních okolností by to vyvolalo volání po výměně vedení. Jenže za koho je už možné vyměňovat, když nikdo lepší nebo alespoň adekvátní už prostě ve straně není. Svou kandidaturu pouze ohlásil Zdeněk Škromach, všichni ve straně ale cítí, že s ním by strana do opozice šla zcela určitě. Je nevýrazný a nepopulární, což je pro politika velmi nevýhodná kombinace.

Dále tu sehrává roli osobní moment premiéra Grosse, také už jsem o tom mluvil. Musí hrát vabank, protože jeho politická i lidská budoucnost mimo premiérskou funkci je už stěží představitelná. Tyto dva momenty, svědčící o nenormálnosti situaci, stěžují současná případná řešení.

Nejjednodušší pozici má tedy paradoxně KDU-ČSL a Miroslav Kalousek. Může sice přijít o své ministry, ale nebude to zase tak bolestné. Jednak současná lidovecká ministerstva nemají zase takovou váhu a to nejdůležitější drží Kalouskův stranický rival Svoboda, kterého chtěli obětovat u minulý rok, a jednak to bude jen dočasné. Za rok a něco se KDU-ČSL zjevně hodlá do vlády vrátit společně se zřejmě vítěznou ODS. A nejspíš už bez Cyrila Svobody, který než na stranickou podporu vždy spoléhal spíše na exprezidenta Havla. Je možné předpokládat, že jak se budou volby příštím rokem blížit, KDU-ČSL stejně by hledala co největší distanc od vlády.

KDU-ČSL toho zase tolik ztratit nemůže, nejvíce může ztratit ČSSD svým trváním na Grossovi. Současná situace je tudíž nebezpečná hlavně pro ni, česká politika se bez ní i bez Grosse může v dlouhodobém horizontu obejít. Ani pro českou politiku není tedy současná situace nijak zvláště nebezpečná, Grossova vláda byla beztak vždy málo akceschopná a příliš socialistická na to, aby alespoň připravila potřebné reformy, po kterých volají experti už nějaký čas. Je tudíž v tomto směru celkem jedno, bude-li Gross vládnout s KSČM nebo ČSSD bez Grosse. Situace se beztak může změnit k lepšímu až po volbách, kdy snad voličská kombinace dá dohromady nějakou akceschopnější politickou kombinaci než je současná vratká sto jednička.

Je možné se ale přesto přiklonit k variantě, že nakonec dojde k nějaké dohodě. Sociální demokraté mají sice silné řeči, že příkop je příliš hluboký, ale to jsou spíše vyjádření emocionální. Při rozumové úvaze je jasné, že vláda Grosse s KSČM nepoškodí ani tak Českou republiku, jako samotnou sociální demokracii.

Ideální by zřejmě bylo, kdyby ČSSD byla schopna už konečně překonat svůj pozemanovský syndrom a stát se standardní politickou stranou, kde výměna jednoho politika nebude znamenat fatální otřes.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.