Zákopový boj o voliče

Pro někoho by to mohlo znamenat, že sociálním demokratům se za vlády Jiřího Paroubka daří odebírat potenciální voličské hlasy komunistické straně. Stejně dobře to ale může znamenat, že ti ze sociálně demokratických voličů, kteří dříve dávali svou nelibost nad výkony své strany tím, že virtuálně (prostřednictvím průzkumů veřejného mínění) odcházeli jaksi na ještě levicovější pozice a upřednostňovali komunisty, se nyní vracejí do sociálně demokratické náruče.

Zajímavější mi na tomto průzkumu přijdou jiná čísla.
Jednak - Občanská demokratická strana o nějaká tři procenta od minulého průzkumu posílila a má třetinovou podporu všech voličů - 33,5 %. Zatím je to o devět procent více, než získala v minulých volbách v roce 2002 a společně s necelými sedmnácti procenty podpory pro KDU-ČSL to přesto v současnosti vytváří o něco lepší případnou koalici ve sněmovně - přepočítáno na mandáty má dle tohoto průzkumu pravic čáku na 104 křesla, pořád o něco více než je současná nejmenší možná koaliční převaha.

Unie svobody-DEU je na hranici viditelnosti s necelým jedním procentem, což je týž výsledek jakého dosáhli také Evropští demokraté.

Nejsilnější neparlamentní stranou je podle tohoto průzkumu Sdružení nezávislých kandidátů (nezaměňovat, prosím, jak se to často děje s partají tzv. Nezávislých). SNK podporuje 3,9 %, stranu Nezávislých 2,3 procenta dotázaných. Mezi ně je vklíněna Strana zelených, která si o něco pohoršila proti dřívějšku. Kdyby se však nějakým zázrakem chtěly tyto dosud mimoparlamentní strany dohodnout na společném postupu (na což mají necelý rok), pořád by mohly dosáhnout voličské podpory srovnatelné s tou, jakou má (stabilně, dlužno dodat) KDU-ČSL.

Vraťme se ještě k současné parlamentní levici. Zatím žádnou velkou díru do světa nedělá, ale to se může změnit.

Hodně záleží, zdá se, na současném premiérovi Jiřím Paroubkovi. Ten se o komunistech zvykl vyjadřovat poměrně bezstarostně (viděno tedy z pohledu těch, pro něž je případná spoluúčast komunistů na moci nepřípustná).

Premiér nepovažuje komunisty za nějakou hrozbu demokracii, naopak je - zdá se - zastáncem teorie, že případný podíl na moci by komunisty jaksi zpacifikoval.

Pokud se komunistické preference budou pohybovat kolem dvaceti procent, bude KSČM pro každou stranu, jež má namířeno k moci, těžko přehlédnutelným buď soupeřem nebo rovnou partnerem.

Je-li politické manévrování premiéra Paroubka výrazem větší obecné politické vstřícnosti vůči komunistům, nebo nějakým zaumným tahem, jak komunisty větším zviditelněním případně znemožnit, to se ukáže za rok ve volbách. Jenže - ať se na to občan-volič podívá z kteréhokoli úhlu, má ztraceně těžký výběr.

Komunisté se podepsali na hodně popatlané minulosti této země. Občanská demokratická strana svou šanci k budování měla, výsledek je dodnes hodně diskutabilní.

Sociální demokraté se snaží osmým rokem, a abych se vtipně zopakoval, výsledek je hodně diskutabilní.

KDU-ČSL je pohodlně vbudována do politické krajiny, kde sice nikam nevyčnívá, o to více však kutá na vlastní nezastupitelnosti pod hranicí viditelnosti veřejnosti.

Dosud mimoparlamentní strany (hlavně Sdružení nezávislých kandidátů) mají relativně dobré pracovní (i volební) výsledky v regionální politické lize (plus, jestli jste si někdo všimnul, v Senátu), ale na nějakou alternativu vůči zaběhlým a v politických zákopech schovaným stranám to dosud nestačilo.

Do voleb zbývá málo času na to, aby se nějak výrazně vyprofilovala dosud nemastná i neslaná předvolební rétorika zúčastněných partají.

Čímž bych chtěl naznačit, že - podle mého - v příštích parlamentních volbách bude úspěšná ta politická strana, která bude mít nejlépe dobově vyladěnou reklamní kampaň. Jako minule...