Zákoník práce a sociální cítění

Podle něj by mohl zaměstnavatel uzavřít kolektivní smlouvu pouze s nejsilnější odborovou organizací. Pokud by na pracovišti existovaly i další, mohly by mít smůlu. Nebylo proto překvapením, že právě velké odborové svazy zorganizovaly před několika měsíci demonstraci. Její účel byl jediný - podpořit sociální demokracii, aby se jí podařilo prosadit zmiňovanou podobu zákoníku. Takže každý zásadní posun oslabující pozici těchto odborářů, se jim nemůže líbit.

Zároveň je pochopitelné, že právě jednání o zákoníku práce ve sněmovně rozdělilo politiky na pravici a levici, bez ohledu na aktuální složení vládní koalice. A vzhledem k tomu, že ve sněmovně má navrch levá část politického spektra, dá se očekávat, že bude přehlasováno veto prezidenta republiky a zákoník začne platit. Tím spíš, když se to někteří politici snaží postavit tak, že kdo bude hlasovat proti nemá správné sociální cítění. Pár týdnů před volbami, si lze obtížně představit, že by nějaký levicový poslanec nezvedl pro zákoník ruku.

Možná, že kdyby byly volby vzdáleny více než pár týdnů, nebylo by dění kolem zákoníku tak zpolitizováno a probíhala by věcnější diskuse. Nalézt kompromis by přitom bylo potřeba. Není totiž dobré, aby v pracovně právní oblasti výrazně dominovala jedna strana, nebo přesněji řečeno její část. Jakákoli nerovnováha se dříve nebo později může vymstít všem. Nové znění zákoníku může mimo jiné ovlivnit výši nezaměstnanosti. Konkrétně v tom, že drobní a střední podnikatelé se mohou obávat nabírat nové pracovníky.

V době tvrdé konkurence totiž potřebují reagovat na různé výkyvy třeba tím, že dočasně sníží výrobu. Při příliš velké ochraně zaměstnanců to pro ně může být jednak obtížné, a hlavně hodně drahé. Takže paradoxně na to mohou doplatit ti, kteří by měli patřit k levicovým voličům. Tedy lidé s nižší kvalifikací a lidé z nejrůznějších důvodů znevýhodnění při hledání práce. Proto by zaměstnavatelé uvítali takovou změnu zákoníku práce, která by zjednodušila a zlevnila pohyb pracovních sil. Další nebezpečí může hrozit i lidem, kteří mají práci. Příliš přísné podmínky pro zaměstnavatele mohou vést k různým formám nátlaku, aby zaměstnanci "dobrovolně" souhlasili s dohodou, která by přísné podmínky obešla. Ani tato možná úskalí neodradí podle všeho levici, aby přehlasovala prezidentské veto.

Z hlediska fungování české ekonomiky to sice nebude osudová záležitost. Přesto už nyní se dá odhadnout, že pokud by se zásadně změnil poměr sil ve sněmovně po volbách, dočkáme se další velké změny zákoníku. Tím se může rozehrát ping-pong, který by se tak zásadních právních norem neměl týkat. Zkrátka takovéto zákony by měly být přijímány na základě dohody napříč politickým spektrem a neměly by se účelově měnit každou chvíli.

Tím spíš, že celosvětová konkurence je čím dál tím více tvrdší a nemoderní podoba zákoníku práce může brzdit ekonomický vývoj, což se zpětně může promítnout do poklesu životní úrovně občanů. Stačí ukázat na problémy některých západoevropských zemí, které kvůli přehnaně přísné regulaci pracovně právních vztahů ztrácí na konkurenceschopnosti a musí tak řešit krizi sociálního státu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Radio na přání .