Zakázky na (korupční) míru?
Když jsem bylo dítě, říkávalo se v případě, že nějaká výtka není myšlena až tak stoprocentně vážně, že je to jako když někomu poslala Čína stopadesáté vážné varovaní za cosi - nikdy se nic nestalo.
Přijde mi, že domácí hra na udělování pokut za tzv. "chybné" zakázky je cosi podobného. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nejnověji oznámil, že nadělil ministerstvu obrany více než půlmiliónovou pokutu. Prověřována byla výběrová řízení na oblečení a uniformy pro vojáky, jakož i některé stavební zakázky. Podle sdělení předsedy Úřadu pro hospodářskou soutěž Martina Peciny bylo zjištěno sedmnáct chyb.
Podle mého - jde o chybu jedinou, a tou je jakási metafyzická beztrestnost jinak poměrně snadno trestatelného chování, která se vztahuje na špičková pracoviště státní správy.
Už dávno měly naše politické hlavy dospět k (jak jinak?) "politickému" rozhodnutí, které by prostě tvrdě trestalo jakékoli laškování se zákony v rámci státních institucí. Jenže, místo toho se veřejnost neustále dozvídá, například od Nejvyššího kontrolního úřadu, o poměrně slušných zvěrstvech v podobě plýtvání státními penězi. Tomu už jsme se všichni přestali divit. Jak známo, výsledky šetření NKÚ končí pravidelně v šuplíku příslušné komise či výboru Poslanecké sněmovny a tam vyhnívají až do dalšího doplnění dalším nálezem NKÚ.
V případě nyní zveřejněných sankcí vůči ministerstvu obrany jde sice o něco jiného, princip je však týž. Jak je možné, že státní instituce nedokázaly po nějakých osmnácti letech relativně "normálního" života nastavit svá vnitřní pravidla tak, aby se alespoň uvnitř jejich státních vnitřností neporušovaly zákony?
Navíc, ani se mi nechce upozorňovat na to, že peněžní sankce vůči státním institucím jsou strmící směšností - ministerstvo dostane řáckou pokutu, a zaplatí jí státu penězi, které dostalo ze státního rozpočtu, neboli ty, které stát dostal od plátců daní. Už se vidím, jak to bude doma fungovat, když si navrhnu mastnou pokutu za pozdní příchod z restauračního zařízení a hned se také potrestám tím, že si přendám peníze z pravé do levé kapsy! Ba ne, je to vlastně ještě horší - navrhnu potrestat se tím, že si do té levé kapsy zastrčím peníze z hrníčku v kredenci, kam léta škudlíme na autobusový zájezd seniorů do Bulharska (jestli se ovšem toho důchodu dožijeme)...
Ale dost té smutné legrace.
Možná, že z určitého úhlu pohledu jsou nekorektnosti ve způsobu zadávání veřejných zakázek na ministerstvu obrany jaksi pochopitelné. Bude v tom ona nesnesitelná lehkost manipulování se státními penězi. To, co Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ministerstvu vytýká je způsob výběrového řízení, které je nastaveno tak, že je možné ovlivňovat výsledky. To, samozřejmě, okamžitě vyvolává nehezké myšlenky na motivaci, která příslušné úředníky pudí k tomu, aby si se zakázkami takto pohrávali. Jistě, tou motivací by ale úplně klidně mohly být úplatky. Jsme v nich -jako země- dost dobří, vzpomeňme jen na pravidelná umístění republiky v žebříčku korupce v místech, na která se nám asi ani nechce pomyslet.
Mírně k dobru by současné ministryni obrany Vlastě Parkanové mohlo být, že na začátku července zrušila soutěž na uniformy a další výstroj v hodnotě kolem 2,6 miliardy korun a měsíc před tím zrušila další tendr, tento na dodávku telekomunikačních služeb v hodnotě 800 miliónů korun. Na druhou stranu, s přihlédnutím k výsledkům šetření Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, lze soudit, že přinejmenším chaos či zmetkovitost při výběrových řízeních ministerstva obrany je trvalejšího rázu.
Možná, že kdyby tenhle zmatek ve vrcholných státních institucích trochu pominul, byla by katastrofa veřejných financí o něco menší. Možná ale, že to prostě jinak nejde - stát byl a bude pro mnohé jeho úředníky jen veřejnou pokladnou, z níž je povinností čerpat.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.